Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Magic Pie - Fragments Of The 5th Element

Magic PieFragments Of The 5th Element

Jirka D.10.9.2019
Zdroj: CD v papírové pošetce (# KAR 159CD) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Čistá žánrová deska pro přísně vymezené spektrum fanoušků, kterým ale poskytuje silný a ambiciózní materiál.

Pokud jste někdy zkoušeli posunout svoje úvahy nad nějakou deskou od prostého konstatování „líbí vs. nelíbí“ někam dál (což doufám že ano), možná jste došli k dalšímu dělení na nahrávky těžko zařaditelné, komplikované, žánrově rozkročené, a pak na nahrávky průzračně jasné, u nichž dáte první skladbu a víte o nich všechno. Přesně do této druhé kategorie patří pátá deska norské kapely Magic Pie, která má pětku rovněž ve svém názvu a taky obsahuje pět skladeb. Těch pět skladeb, to je prog rock pro velké kluky, což ostatně může napovědět i vydavatelství, kde album vyšlo - Karisma Records.

 

Prog rock v jejich podání čerpá z dávné historie, z níž musím zmínit jména Genesis (v období Petera Gabriela), Jethro Tull a kupříkladu Yes, ale ještě víc musím zmínit jména současná, k nimž mají Magic Pie ještě o něco blíž. Na prvním místě Transatlantic, na druhém místě The Neal Morse Band a na dalších místech vlastně všechno další, u čeho se vyskytuje Neal Morse. Kdo má naposloucháno, ví, že jde o prog rock načančaný, melodický, harmonický a přelitý sladkým krémem. Pokud máte něco takového rádi, tahle deska vám to dá ve vrchovaté míře, navíc složené a zahrané s naprostým přehledem, na úrovni a místy se slušnými ambicemi (23-minutová kompozice The Hedonist). Pokud něco takového rádi nemáte, kliďte se odtud.

 

Magic Pie band

 

Magic Pie se na desce naprosto striktně vyhýbají jakýmkoliv výstřelkům mimo rámec zavedených pravidel a žánrových klišé, ale veškeré úsilí soustředí jednak na kompoziční práci, jednak na ty správné aranže a v nepolední řadě na hráčské kvality. Když to vezmu popořadě, tak kompozicím nejde vytknout prakticky nic, když vám bude stačit žánrový standard a zapudíte myšlenky na King Crimson. Čtyři kratší skladby jedou přesně podle pravidel a jakkoliv jsou naprosto životaschopné samy o sobě, po několika posleších je jasné, že chystají půdu a vaše chutě pro závěrečnou velko-skladbu The Hedonist. Tu kapela zvládla s přehledem, svižný rozjezd střídá vyklidněná střední část, která postupně roste, dramaticky se rozvíjí a končí v majestátním závěru. Což je samozřejmě zkratka, struktura je mnohem složitější, ale pro naše potřeby to stačí.

 

Pokud jde o aranže, Magic Pie mají nastudováno a ví přesně, jak pracovat - kdy použít jaký klávesový rejstřík, kdy přitvrdit na baskytaře a nechat ji zahrát „první housle“, kdy zůstat u jednoho hlasu, kdy nasadit vícehlasy, kdy nechat razantně promluvit rytmickou sekci, kdy těžiště přenést na harmonie, kdy na hebké melodie a polechtat citlivou stránku duše svého posluchače. Pokud mi něco vadí, tak vyloženě klišovité kytarové vyhrávky, které se vždy na několik vteřin objeví ve vypjatém momentu, který se snaží posunout ještě výš a dál. Asi chápu, že pro podobnou cukrovou vatu má pochopení docela velká skupina fanoušků (párkrát jsem si pustil rádio Beat), ale pro mě osobně už je to za hranou dobrého vkusu.

 

 

Instrumentálně je deska naprosto v pohodě. Magic Pie jsou šikovní a i když ne tak šikovní jak jejich slavnější kolegové Transatlantic (například rafinovanost Mikea Portnoye tady skutečně nenajdete), pořád jde o velmi dobré řemeslo, které jako posluchač dokážu přijmout bez dráždění dávivého reflexu. Stejně tak nemám vůbec žádný problém se zpěvy, které se vyvarovaly zbytečných výšek, hodně připomínají právě Neala Morse a v úvodu desky svým lehkým vypravěčským stylem například Gabriela nebo Iana Andersona.

 

Fragments of the 5th Element je ve všech ohledech sebevědomá deska nedělající ostudu ani své kapele, ani žánru, kterému skládá velmi důstojnou poctu. Pravda, nového nepřináší nic a slovo „prog“ v žánrovém zařazení berte spíš jako respektování zažitých zvyklostí než jako důsledek nějakého pohybu vpřed. Nevadí, protože i s tímto limitem se dá spokojeně žít a užít si těch 46 minut, které nahrávka nabízí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky