Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Desátá studiovka osmdesátkami nadšeného synteťáka Makeup and Vanity Set vylezla odněkud z retro-budoucnosti a není od věci si tohle veledílo připomenout. Recenzovat tady tuhle hodně svéráznou věc jsem původně nechtěl, protože jsem nevěděl, kolik uší tohle na Echoes ocení. Nakonec jsem si ale řekl, že hodně fanoušků kytarové muziky má zároveň blízký vztah k pošahaným vlivům do všech stran a že i kdybych se strefil jedinému do vkusu, stojí mi to za to. Takže? Takže výlet časem nazpět a zároveň hodně dopředu.

Tvorba Makeup and Vanity Set je prostoupena tajemným osmdesátkovým hávem starých sci-fi filmů, za vzor si bere všechny klávesové / syntenzátorové mágy a tvoří světy, do kterých je velice zajímavé se ponořit. Wilderness je desátá studiovka, je koncepčním dílem a stejně jako díla předchozí, skládá hold matadorům sci-fi žánru, jako jsou William Gibson nebo Stanisaw Lem. Makeup and Vanity Set tu vypráví o technologii budoucnosti, která umožňuje přežít vlastní smrt. To samo o sobě je ale paradoxně chladnější než ukončení existence. 

Makeup and Vanity Set předkládá plnohodnotný soundtrack v retro hávu, jaký by mohl zaznít v osmdesátkových filmových sci-fi hitech a je zástupcem hodně zajímavé elektro scény, která vzkvétá na této a možná i jiných planetách. Hudba na Wilderness nepostrádá syntetický rytmus, mnohdy živé bicí, živý zpěv. Mnohdy by šlo zpívané věci přirovnat k retro severu Royksopp, přestože jen v několika záblescích odstínu a výrazu. Dvojalbum je, stejně jako jeho předchůdci, hodně specifická záležitost. Mnohé lze prominout už jen z principu lásky k reznoucím strojům a atmosféře smrdící olejem a hvězdným prachem. Celá tahle retro-futuristická scéna je tažena a živena láskou posluchačů k tomuto stylu, který nikdy nezemřel, jen se stal undergroundem. Wilderness model 2015 představuje špičku současné produkce těchto umělců, celé toto epické temné dílo je doslova zvukovým filmem, na jaký se lze těšit pro jeho strhující pojetí. 

Jak zvláštní odér tohle všechno má! Slyšíte Daft Punk bez dusotu líbivých melodií, ale se stejnou láskou k tomu znít retro, a přitom výživně. Minulý rok jsem se pokusil tento styl přiblížit CZ projektem Avarp Aleše Vejnara, kterému se studený chlad Makeup and Vanity Set hodně blíží. Je to hudba s určitým dějem, který vzniká jako chemický pokus se zvuky, jenž se modulují a jsou zcela unikátní. Klíčový je v tomto směru výběr motivu, který všechno obklopí a rozroste se do všech dimenzí. Jasně, je to prostě muzika pro geeky, kterou budete mít rádi jenom v tom případě, pokud jste si prošli tou dobou. A to je zároveň jediným omezením.

Jedním ze zázraků moderní doby je label Telefuture, vycházející z osmdesátkové hudby, retro vlivů, které svým způsobem předběhly dobu a ustálily se i ve všeprostupující moderně. Telefuture chrlí jako mnoho dalších podobných labelů retro pecky, přičemž se tomuto paradoxu oddáváme tak trochu i v metalu, kde vítězí spolky s nádechem historie. Není to postavené na hlavu, naopak, to zásadní už bylo na všech velkých scénách řečeno a prostě nás to nutí vracet se k tomu nejlepšímu.

Hodnotit Wilderness je složité, ne však nemyslitelné. Hudba především o atmosféře tady plní svůj účel a všechno to funguje na více jako sto procent. Namítat by se dalo něco proti syntetickému pojetí všeho, co tady zní, ale ono to prostě stojí na těchto principech. Každá z dvaceti skladeb má své pevné místo, některé slouží jako zvukomalba bez rytmu, jiné mají strukturu klasických skladeb. Nic tu na mě nepůsobí nedodělaně či jako zbytečná vata navíc. A že se na této scéně již léta pohybuji a vím o věcech, které se poslouchat nedají ani přes urputnou snahu být stylovka pro labužníky. Tohle všechno má i negativum toho, že něco takového už tu vlastně bylo. Všechno to už tady zaznělo a mluvit o nějaké progresi vlastně až tak moc nejde. Na druhou stranu tvořit v tomto retro hávu nové věci, které vypráví příběhy a tvoří nové světy, to je hodně těžká, i když určitě hodně zajímavá práce. A když se to povede, pak to stojí za to.