Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zařadit Mal Etre do určitého žánru je úkol trošku složitější. Přesto se nabízí slůvka jako atmospheric, ambient a black. Zda-li můžeme stále mluvit o metalu, je věc na delší polemizování. I přesto všechno můžeme albu Medication nalepit štítek se strohým atmospheric black metal. Že nemáte rádi škatulkování? To ani já ne, ale tuto poměrně neznámou kapelu je třeba neznalému posluchači nějakým způsobem definovat. Tato kapela totiž za poslech prostě stojí.

Na svět světoucí se vylíhla roku 2007, během kterého stihla vydat tři demíčka. Následuje ještě jedno demo z roku 2008, a pak nastává dvouletá pauza, která je záhy proříznuta vydáním debutové práce Torment. O rok později kapela natáčí další demo a roku nynějšího máme před očima a především ušima druhé dlouhohrající album Medication. Od samého počátku stojí za celou tvorbou pouze jedna jediná osoba, říkající si Nocturnalpriest. Občas vypomůže nějaký ten host, jako třeba na aktuální a probírané desce je to ženština Voiledenuit, mající na svědomí vokály. A když už jsme u toho drobného seznamování, tak doplním, že těleso pochází ze Švýcarska. Tolik jen na okraj a nyní se vrhněme do léčebné kúry tohoto díla.

Vliv ambientu je značný a na hudbě citelný. Elektronické koření se projevilo zejména na efektech, které jsou hojně využívány, nejen pro vokál. Díky těmto okrasám dostává nahrávka tajuplnější a temnější rozměr. Není to žádné divoké tempo a zběsilé kytarové riffování. Kytaru zde zaslechneme poměrně sporadicky, a když, tak nenese hlavní prapor skladby. Co však můžeme označit za pilíř a dominantu všech písní, je basová kytara. Ta zní ze všech nástrojů snad nejvýrazněji a dodává tak posluchači netradiční zážitek. Vedle ní je to již výše zmíněná elektronika ambientního rázu. Chvílemi se mi však veškeré použité zvuky a efekty slévají v jednu zvukovou kouli a mohutný souvislý nepříjemný dunivý zvuk. Tento jev shazuje celému dílu na barevnosti a lepšímu vstřebání. Nebýt těchto dunivých ploch, bylo by album daleko lépe poslouchatelné. Pochopitelně, že jej neshazuje na úroveň bodu mrazu. Jednotlivé skladby mají stále co říci a nabídnout. A možná právě díky tomuto neblahému elementu se k desce stále vracím, abych nalezl body dříve neslyšené. Naštěstí tempo není nikterak zběsilé, ale spíše klidné a střední. Přeci jen bylo albu dáno do vínku léčebných účinků a tyto by divokostí příliš nedosáhlo. Na druhou stranu nečekejme žádné uspávací metody, ale svižné zdravé melodie, doplňující se o melancholičtější procítěnější pasáže v kontrastu s občasnými rychlejšími výjezdy, co by připomínka základního stavebního kamene – black metalu.

Od prvních tónů se jde rovnou na věc. Žádné intro, žádné dlouhé tahanice, rovnou se hraje a sází na kartu. Jsou tu skladby, které si budete okamžitě pamatovat - Slave Of Medical Warfare, Manicomium, Dernier Voyage, Medication a naopak písně, ke kterým se budete s nepochopením vracet - Conspiracy Against Life, Killing Myself To Live, Nightmare. Ne, že by druhé zmíněné zněly chaoticky, jen jejich pravá podstata nevypluje na povrch okamžitě. Když se na to podívám ještě z jiného úhlu, tak vlastně celý první poslech zřejmě nebude dostačující. K tomuto albu si musíte sednout. Zůstanete-li stát, věřím, že si z něj stejně brzy sednete.

Atmosféra úžasná, vokály čisté a uhrančivé, kytary tvrdé a melodické, basa stěžejní a vedoucí. Tohle zkrátka musíte slyšet…

…society is killing me…