Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Malignant Tumour - Overdose & Overdrive

Malignant TumourOverdose & Overdrive

Sarapis27.10.2013
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: hi-fi Philips FWM154 + mp3 player Philips
VERDIKT: Chcete-li nasrat sousedy neúnosným randálem a zároveň ošoustat jejich dceru, Malignant Tumour jsou vám k službám i z desky.

[hlas Vladimíra Brabce] Malignant Tumour (dále MT), to je především smečka koncertní. Vyznačuje se častými útoky jak na území Česka, tak i v zahraničních zemích. Zpozorována byla rovněž v zámoří. Určití svědkové mohou potvrdit její výskyt v Kanadě. Průvodním jevem jejích útoků bývá zpravidla fenomén zvaný pogo. Jeho hlavními charakteristickými znaky je zvýšená prašnost, nadměrný výskyt poletujících vlasů a časté oděrky a hematomy na těle kořisti. Je paradoxem, že čím více oděrků, hematomů a utržených vlasů kořist utrpí, tím více chce zažít útok MT znovu. Ano, hlavně zažít, nikoli jen slyšet. Její pověst se šíří krajinou a kořist se stává stále nenasytnější, energie se pro ni stává drogou. Zkrátka, MT je smečka koncertní.

 

Z dokumentárního tónu se vraťme zpět na Echoes. Pokud bych si mohl dovolit drze zjednodušené a zobecňující rozdělení metalových kapel na albové a koncertní, tak už určitě tušíte, kam bych MT v takové jednoduché tabulce zařadil. Zatímco albové kapely hrají živě, aby prezentovaly nový materiál, tak koncertní bandy nahrávají alba, aby to na koncertech nebylo furt dokola. Věřím, že i v interním kalendáři koncertní kapely jsou data vystoupení označená červenějším odstínem, než datum nahrávání nového alba. Ale možná se mýlím - natáčení v německém Stage One studiu pod vedením Andyho Classena není všední záležitost. Po poslechu výsledku této ostravsko-německé spolupráce je ale jasné, že album bylo nahráno hlavně pro živou prezentaci a čekalo se jen na ni.

 

Pokud si jako posluchač uvědomíte tuto zásadní skutečnost, neměl by být s přímočarou a staromilskou hudbou MT žádný problém. Působivých a zajímavých nápadů na albu věru mnoho není. Důraz je kladen na tah na bránu, brzké a jednoduché zakotvení v paměti posluchače a na zvednutí hladiny adrenalinu v krvi. V posledním bodě nahrávka za živou prezentací logicky trochu pokulhává, ale nekompromisní zvuk z Classenovy dílny (který však donutí leckterého audiofila k odplivnutí) jí dodává nezanedbatelný žhavý odpich. Charakter nahrávky přímo vybízí k rozpoutání pořádné domácí alko-party nebo k rozpálení grilu a osolení věže na maximum. Spektrum jejího uplatnění spatřuji v podobných odstínech. Chcete-li nasrat sousedy neúnosným randálem a zároveň ošoustat jejich dceru, MT jsou vám k službám i z desky.

 

Co říci k jednotlivým skladbám... Nahrávka mě opět svádí k zobecňování. Přece jen schéma se moc nemění. Inspirace Motörhead je nepřeslechnutelná, jen kytary jsou vyhulenější a celkový zvuk kousavější, jinak struktura je stejně jednoduchá a riffy někdy ještě primitivnější. Máme tu dvě úvodní vypalovačky jaksepatří “Bucks & Roll” a titulní “Overdose and Overdrive”, které se jistě stanou (a možná už staly) koncertními jistotami. Je fajn, že MT do skladeb zapracovali i melodická sóla, která osvěžují jinak nadmíru přímočaré riffovačky. S nástupem “Drinkday” album zpomalí a motor trochu škytne. Další skladby jsou opět v rychlejším tempu a utvrzuji se v tom, že MT takové kvapíky jdou nejlépe (byť “baladická” “Stay Over Night” taky není k zahození). Mezi nejvýraznější hity bych zařadil také dvojici “Command to Headbang” a “A Great Turn of S.P.E.E.D.”, z nichž zejména druhá jmenovaná se v hlavě zabydluje s lehkostí obrázků nahých krasavic z internetu. Album uzavírá poklidná instrumentálka “Final Delirium”, která je úplným opakem toho, co se na album děje předchozích 35 minut. Záleží na každém, zda v ní vidí nějaký smysl, já osobně preferuji u alb podobného ražení (např. stylově skoro spřízněných Slováků Čad) jízdu od začátku do konce. Jak říkám, album není určeno k soustředěnému poslechu, ale minimálně k headbangingu v obýváku, takže outro může posoužit leda k posbírání zubů z podlahy a může se jet nanovo. Což vlastně taky není úplně od věci. Trénink před útokem musí být a bez odpočinku by to taky nešlo.

 

Zkrátka, Malignant Tumour je smečka koncertní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 27.10.13 13:56odpovědět

Pro zvuk nahrávek jako je tato je škoda slin a plivat se nebude. Zajít si na koncert MT je fajn zážitek, pustit si ji jejich desku doma je naprostá chiméra a obdivuju všechny, kdo to svedou.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky