Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Projekt Mamiffer vznikl jako sólová aktivita hudebnice Faith Coloccie, která se postupně snažila obklopit dalšími muzikanty, až došlo i na Aarona Turnera, který je člověku pohybujícímu se na hraně (post) metalové scény přece jen bližší. Jo, je to ten Aaron, co založil label Hydra Head Records a ten Aaron, který nás oblažoval coby člen dnes už vlastně legendárních Isis. Co deska, to skvost, ale to už je všechno (nejspíš) pryč. A nakonec se stal bližším i pro Faith, protože tihle dva jsou dnes manželé. A Mamiffer? Ti do metalu vážně nedělají. Ze svých stínů jen velice opatrně vylézají na světlo, jejich pravým domovem je tma, experimenty s rockem v oparech ambientu a dalších zvukových neživostí na bázi nevesele plíživé hudby. Ovšem oživlých neživostí. To platí i pro "The World Unseen", čtvrtou nahrávku kapely. Jak se patří zvláštní, ale když se strčí čumák až pod pokličku...

"The World Unseen" je konejšivá i zneklidňující nahrávka v jednom. A určitě velmi osobní a introvertně založená. Je to komorní žalm, který protíná tichost tmy a zároveň se představí jako dunivý soused od vedle, který zhasnutá světla nesnáší a chce to dát co nejvíce najevo. Někdy se mu to daří, někdy zase ne. Řeč je zejména o druhé polovině alba, jmenovitě pak o prvních dvou dílech skladby "Domestication of the Ewe", což je víc příliš hlučná samota, než cokoli jiného. Ovšem je pravda, že se celá druhá půlka desky nese ve větším napětí a původní krása neviditelna je hnána do mnohem děsivějších míst. Pravda je ale také to, že se křehký hlas Faith musí mít na pozoru pořád, protože "The World Unseen" je nahrávkou protikladů a zvukových soubojů na bázi dobra a zla. Jen převedených do poněkud intelektuálnější roviny, než když hrad obléhá drak a princeznička v latexu o tom musí co nejtenčím hláskem zazpívat. V  zajetí plamenů a uhrančivě gotického poklopce alfa samce, který se chce prošukat až na trůn. Mamiffer tyhle stupidní hry nehrají. Už nejen proto, že Aaron na zpěv kašle. Oni jsou zkrátka potemnělou krajinou bez hradů. Krajinou zvuků, pocitů a podzemní upřímnosti.

Neviditelný svět Mamiffer existuje a někdy je blíž, než by se mohlo zdát. Jen je vhodné jej trochu vnímat a hýčkat si jeho společnost. Pak jde vše mnohem snadněji a o nepřístupnosti a nudě nemůže být řeč. Mamiffer vydali nahrávku, která se sice někdy trochu zapomene a začne se utápět v experimentech, kde už není dalších opakování a tuhnoucích nehybností třeba, ale dokáže z těchto neurotických obstrukcí vybruslit a začne být upřímně smutnou kolekcí obnažených kompozic, kterým k životu stačí jen pár základních životních funkcí. A o to bohatší umějí být.

A takové mám Mamiffer rád. Jako temnou hru s emocemi. Těmi pod pokličkou... "The World Unseen" není nejlepší deskou z neviditelného světa, který se sama snaží co nejdůvěrněji představit, ale pořád je tou deskou, které lze věřit. I to, co se zrovna nepovedlo a člověk by bez toho v klidu vydržel.