|
|
||||||||||
Čtvrtá deska v bezmála třicetileté historii kapely a druhá návratová, která potvrzuje unikátní status, jaký si bezpochyby zaslouží. Tímhle bych mohl recenzi začít, zároveň ji ale bez nějakého většího ošívání i s klidným srdcem ukončit. Takhle jednoznačné to ale není, je třeba zmínit mnoho faktorů, protože k tomu je se čtvrtou deskou ideální příležitost. Tak pojďme na to.
Ayam by s klidem mohla být přímou pokračovatelkou The Liberation, s podobnou mrazivou náladou a stylem, kterým kapela nastavila vysokou laťku vlastního pohledu na melodický death metal. A nejen melodický, především epický a progresivní, jaký se opravdu jen tak neslyší. Technicky nesmírně dobře zvládnutý, prostý manýrů egoistického předvádění se, které by kompozice trhaly na kusy. A že právě skladby jsou tím, co na současné tvorbě Disillusion oceňuji nejvíce! Andy Schmidt a jeho parta umí z každého kusu dostat maximum, každý hutný spodek umí vykřesat kudrlinky vzletných vyhrávek a kytarových sól, jaké si zapamatujete. Je tohle všechno? Dá se tohle říct i o minulé desce? Vlastně ano, přesně tak. Odlišnosti, nějaký vývoj? Disillusion rozhodně prohlubují dojmy z kompozic, které při jejich složitosti nedostanete jen tak do hlavy na první dobrou. Čím víc posloucháte, tím víc žasnete nad množstvím detailů, kudrlinek, akustických vyhrávek, množstvím pěveckých vychytávek a nápěvů na pozadí. Kapela nehraje na jeden zapamatovatelný motiv, ačkoli se k mnohým rádi zpětně vrací – ne, tady se především sází na atmosféru kompozic. První a čtvrtá věc mají nad jedenáct minut, to lze těžko pobrat s přihlédnutím ke složitosti muziky, jakou kapela neustále předvádí. Umí ale vyprávět, a to dělají to především za pomoci atmosféry, kterou má každý track specifickou. Nádherný příklad je Abide the Storm, najdete zde všechny polohy současných Disillusion a pochopíte sílu jejich umění, i přes složitost a náročnost poslechu.
Pojďme se ale trochu zamyslet.
Důležitá otázka, která mě napadla při poslechu právě téhle desky: nachází se kapela před další důležitou fází proměny? Proč takhle uvažovat? Protože Gloria z roku 2006 byla vrcholem jejich experimentování a myslím, že tam někde (nejen) Andy zjistil, že už moc není kam pokračovat. Ta obrovská pauza byla bolestivá, návrat ale ve velkém a opět dvě desky, z nichž tahle druhá rozvinula jejich styl k dokonalosti. Opět se ale dostali do fáze, kdy je třeba si říci, kam příště. Beru totiž Ayam jako pomyslný vrchol jejich rukopisu, kde nic nechybí a nic nepřebývá. Každý detail maximálně doladěný. Celá deska od první do poslední fáze čitelná, bez většího překvapení, ale neustávající v tlaku na posluchače. Etalon, co nelze překročit. Ne pro metalovou scénu jako takovou, ale čistě pro kapelu. Kam tedy dál? K experimentům typu Gloria si myslím, že nesměřují. Ke zvolnění do prog-rockových vod z death-metalu (podobně jako Opeth) by to rozhodně nebylo špatné. Disillusion jsou v současnosti stále více o kontrastech tichých pasáží a vzletných, dynamických protikladech. Je to ale vlastně velmi prověřený rukopis kapel z doby, kdy celá rocková scéna teprve vznikala. Vidím v tom jistou paralelu, která se může i nemusí projevit v budoucnosti kapely. Snad tohle bude cesta, ale možná se mýlím.
Pojďme zpět.
Ayam je pozoruhodné dílo. Sebevědomé, neuvěřitelně košaté a hodné pouze pozorného a trpělivého posluchače. Nepřekonává geniální Glorii, je třeba si ale uvědomit, že to ani nebylo záměrem. Poslouchat dvě první desky a poté s menším odstupem tyhle dvě současné, to je jako slyšet dvě rozdílné kapely. Společné prvky tu jsou, ale každá má jiný přístup. Jiné sdělení. A tak je to třeba i brát.
Užívám si oboje. A těším se na to, s čím Andy a jeho banda přijdou příště.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Prophecy Productions
Vydáno:Listopad 2022
Žánr:melodic / prog death metal
Andy Schmidt - zpěv, kytary
Ben Haugg - kytary
Martin Schulz - bicí
Robby Kranz - baskytara, zpěv
Sebastian Hupfer - kytary
hosté:
Birgit Horn - trumpeta, křídlovka
Clara Gas - cello
Frederic Ruckert - klávesy
Marek Stefula - triangl
1. Am Abgrund
2. Tormento
3. Driftwood
4. Abide the Storm
5. Longhope
6. Nine Days
7. From the Embers
8. The Brook
Disillusion
Gloria
Disillusion
Back To Times Of Splendor
Disillusion
The Liberation
Nadja
Queller
Mastodon
Emperor Of Sand
Esoctrilihum
Eternity Of Shaog
Egoist
Breaking Moment
Cult of Luna / Julie Christmas
Mariner
Deep Purple
InFinite
Vous Autres
Sel de pierre
Soen
Imperial
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.