Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Manii - Sinnets Irrganger

ManiiSinnets Irrganger

Victimer27.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Je něco krásně prohnilého v malém státě Manii. Z druhé desky jdou krapet jiné pocity, poslechově si znovu přijdeme na své, ale zázraky nechtějme.

Myslitele Manii jsem před pěti lety nařkl z podílu na zániku Manes, za což se jim dodatečně omlouvám. Podobná nedorozumění se v našem ústavu stávají maximálně jednou... však to všichni znáte. Vše se včas vysvětlilo, jen si to chtělo seřídit zaručené informace a trochu porovnat myšlenky. Ty, které patří dnes již triu Manii, neustrnuly v jednom bodě prvního alba Kollaps, ale pěkně potichu se letos na svět dostala dvojka Sinnets Irrganger. Při tomto zjištění jsem hned zavětřil kolem a po albu sáhl. Jednoduše proto, že pro podobně, v šedočerné barvě vybavené spolky, mám pořád svou slabost. A dalo by se říct, že Manii i na svém druhém albu berou z míst, kde spolu s debutem Under ein blodraud maane Manes začínali. To jen tak pro pořádek.


Prim hraje atmosféra, nic jiného nelze čekat. Místy poněkud pitoreskní kosmické klávesy, jejichž zvuk zůstane v hlavě a jakkoliv se může zdát být nepatřičný nebo podivný, je to on, kdo zaujme. Na něm ale album nestojí. Pět skladeb je provázáno blackmetalovou mystikou, starým dobrým arsenálem mistra včelaře, načež je doprovázeno prostorovým ztvárněním nad běžný dosah smrtelníka. Manii jsou a vždy byli založeni na jednoduchosti, kdy srze ně promlouvá uhrančivě zakaboněná nálada a vztek schovaný za nánosy chladných stínů.

 


Jeden by se možná neohřál, ale od nějakých strojírenských obludností jsme na hony vzdáleni. Spíš jde o jednotlivé úlomky, které mohou vyvolat obdobné pocity, které bych však naturelu alba přiřknul jen nerad. Jde o materiál velmi přístupný a ochotný ke každodenní aplikaci. Až na výjimky (Hundre gonger hengd) se ocitáme v prostředí středního a nijak nekulminujícího tempa, které nás hodlá mít ve své moci a funguje na bázi lehké hypnózy. V titulní skladbě se na moment rozehraje trochu avantgardního polosvěta, ale je to víc formou lehkých příkras, než opravdové změny kapelního apetitu. Ve zkratce je tu s námi pár skladeb (co se týká digitální verze alba), jejich strohé vyjádření, norská škola a důraz na atmosféru. Ne nijak mimo vymezené a důvěrně známé prostory, ale také zaručeně fungující. Nic víc není na pořadu dne.


S Manii se dotkneme hvězd, ale aby byl tento výlet něčím skutečně ojedinělým, tak to ani náhodou. Ono bude tak nějak stačit být shrbený uvnitř svého nuzného domova a skrze žaluzie vykukovat za studených nocí ven a občas vykřivit obličej do polohy maniak. Hodnocení a závěrečný štempl jsou vystaveny dle míry schopnosti obejmout a podmanit si. Nic zásadního, ovšem pořád dost účelného a ve svém revíru respektovaného. Kolem takových, jejichž smysly nepatří do této hudební kategorie, album proletí a skutečné zaháčení se nepovede. Jen vzájemné polechtání. Takže Manii budou dál kapelou pro pár věrných.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky