Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tuzemský vydavatel Doomentia Records v současnosti obhajuje existenci (mimo jiné) alba Worship The Devil od americké kapely Sathanas. Pokud se vám snad protočily panenky při pohledu na originální názvy, tak se vcelku nelze čemu divit. Na obhajobu skupiny je však dobré připomenout, že její vznik se datuje rokem 1988, což je čas, kdy metalový svět vřel v základech a předháněl se v bestialitách a zlech. Máme tu sice rok 2015, ale to zlo u někoho zakořenilo skutečně silně. Ale nepředbíhejme a zkusme se na tohle album podívat seriozní optikou.

Říkám sice seriozní, ale v případě jména Sathanas si nejsem zcela jistý, zda něco takového půjde. Pokud ale nemáte nechuť vůči klišé a jiným už tolikrát ohraným motivům, pak vás možná i tato nahrávka potěší. Pohledem jen trochu kritického oka však jde o vyčpělou záležitost, jejíž záchranou od všech předsudků budiž samotná hudba, která přece jenom dosahuje slušnějších standardů i na dnešní poměry. Právě u ní bych se na malý moment pozastavil.

Muzika je zahraná skutečně parádně. Chytlavý death metal, který báječně vyplní nudné chvíle ticha, či jinak rozjasní (možná paradoxně) chmurem stiženou situaci. Zkrátka přímočará smršť bez ohledů na jednu či na druhou stranu. Určitě stojí za vypíchnutí jistá nápaditost a technická vyspělost. Nemyslím si, že by zrovna v tomto směru musela kapela nutně klesat do průměrných vod, hráčsky si totiž stojí opravdu dobře a především pevně. Z alba je cítit, jak chtějí autoři uchopit deathmetalový svět. Jde o neurážlivé a přímočaré pojetí stylu, které svou upřímností rozhodně potěší. Zároveň ale nabývám pocitu, že se autoři spokojí s tím relativním málem, které během pár let vymyslí. To totiž hned překlopí na desku, která šlape (ale to je tak všechno) a pak si to za nějaký ten pátek zopakují. Což je ale trochu málo na kapelu s více jak dvaceti lety nepřerušované existence. Proč se neponořit trochu hlouběji? Proč se trochu nezamyslet nad kýčovitostí svého vzezření a nezapracovat třeba už jen na samotných názvech songů? Written In Blood, Satan’s Cross, Marked by the Beast, Blessings of Doom a jiné mluví samy za sebe. Nabízí se řada dalších otazníků, ale zároveň i vcelku jednoduchých odpovědí, přičemž tou nejzásadnější je: proč něco měnit, když to funguje a nám to tak stačí!

Možná nabýváte dojmu, že jde o průměrnou nahrávku deathmetalového spolku, který se za tu řadu let nedokázal prosadit a měl vždy jednoduše smůlu. S určitou úctou k nadhozené myšlence můžeme určitě přistoupit, ale v tom případě od kapely i s díky odcházíme. Já však vidím na jejich hudbě určitá pozitiva, která rozhodně stojí za poslech. Jsou tam momenty, které dokážou strhnout, jenže v celkové kouli alba se obyčejně ztrácí. Vzpomínám si na časy, kdy jsem kapelu zaznamenal prvně. Bylo to s deskou Crowned Infernal, která mne na čas nutila k poslechu, jenže tsunami dalších podobných a především lepších kapel ji postupně zadupala do země. Nebýt dorazivšího proma, ani bych netušil, že kapela stále funguje, jelikož jsem ji jednoduše vytěsnil z hlavy. Nelze tedy jinak. Nápadité dílo je strháno svou vlastní klecí, která je hluboko zamčená v bludišti žánru, kterým vládne. Škoda, naděje jsou, ale na vyšší mety to rozhodně nestačí.