Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marasme - Fel

MarasmeFel

Symptom30.4.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Solidní deska, co neurazí ani nenadchne a dost možná chce jen více času, aby v uších posluchače dozrála.

Španělská pětice nahrála a vydala šest skladeb s potenciálem zaujmout hardcoreovou scénu dobrým standardem, kořeněným svým rodným jazykem (to vždycky potěší i když se tím porozumění textům blíží nule). Recept obsahuje samé dobré ingredience, ale pokud jste něčeho přesyceni, neoceníte staré známé chutě tolik, jako zpočátku. Všechno se zdá být v pořádku, jen impulz k nadšení nějak nepřichází, a tak vzpomínám na jednu z klíčových hlášek oblíbeného seriálu – „Hawk, my log has a message for you: Something is missing and you have to find it.“

 

Pro zjednodušení lze říci, že hudebně jsou Marasme něco jako Cult of Luna a jim podobní vyznavači metalového napětí. Jsou melodičtí, neholdují zbytečné komplikovanosti (což nemusí nutně být známkou sofistikovanosti) a když se to hodí, umí zařadit nejvyšší rychlost v podobě blastbeatů. Rovnováha mixu je v dobré kondici a dle očekávání vymezuje prostor virblu s kopákem, aby drželi tempo a dohled nad rytmickým směřováním kompozic. Zpěvák se nebojí být vepředu má dost kuráže na to prezentovat svou syrovou, nepříliš procesovanou podobu. V některým polohách mi zpěvák do jisté míry vzdáleně připomíná Nergala z polských Behemoth. Jelikož vokál drží víceméně stejnou polohu napříč skladbami, působí tu a tam trošičku odpojený od hudebního dění a tím pádem tak nějak jednorozměrný.

 

Celková stopáž dosahuje bezmála pětatřicet minut, což je rozumný kompromis mezi prostorem potřebným k předání ucelené hudební myšlenky a předpokládanou trpělivostí dnešního posluchače. Jednička Espurna začíná ne zrovna osobitým, ale určitě uspokojivým tónem a s energií, která s mírnými výkyvy na oba směry přetrvá až do konce. Dvojka Urpa pokračuje v nastaveném kurzu a odhaluje dobře udělaný low-end. Zbytek pokračuje velmi podobně a v podstatě se mi celé album slévá do jedné dlouhé skladby bez výrazných záchytných bodů. Šestka Larva mi připomněla seveřany Moloken a ukončila exkurzi do příjemně monolitického zvuku, kde bych zřejmě ocenil více hravosti a kontrastu.

 

Ptáte se, jestli jsem ohromen? Nejsem. Na to je nahrávka příliš standardní, ať už takový výrok znamená cokoli. A poslech jsem si užil? Ano prosím. Skladby nedrhnou skladatelsky ani zvukově. Takže s čím se tu vlastně potýkáme? Svět je zaplaven nadměrným množstvím hudby, a i ta nejpovedenější, napěchovaná dávkou osobitosti a upřímnosti musí trefit váš soukromý spouštěč blaha a to se tentokrát nestalo. Hledání chybějícího střípku dokonalosti vzdávám, ale odcházím relativně spokojený.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 15.1.14 8:43

První dvě fošny se nesly ve stylu Skinny Puppy, Crwn Thy Frnicatr byl pro mě vrcholem tvorby a We the Fallen první stagnací v první polovině alba, ta druhá byla naprosto výborná. Aktuální počin je zběsilou exkurzí do všech poloh, jakými nás PN provedli na posledních dvou deskách. Je to čistá esence zloby. Zmíněný Manson není náhodou, jisté persony z okruhu tohoto umělce se na albu přímo podílely. Celkově mě album nijak nedostalo, není v něm žádný posun kamkoli. PN opakují zavedenou formuli, přestože způsobem, jaký nikdo nezopakuje ani nenapodobí. Sedmdesát procent.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky