Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mare - Ebony Tower

MareEbony Tower

Victimer17.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Mare se patnáct let od svého vzniku dočkali debutu. Je epickým monumentem noci, zapomenutou věží, ze které vede pouze jediná cesta - do nitra temné zhýralosti každého z nás.

Obávat se tuctových postupů a nicneříkajících bludů ze tmy všeho druhu není na pořadu dne. Otěže drží pevně v rukou léty prověřená a okultismem prostoupená norská škola. V hlavní roli se objevují Mare, kapela, jejíž základní kámen byl položen již roku 2003 a od té doby byly jeho jménem chrlena na svět pouze menší dílka a vydání regulérního alba se zdálo být kapele zapovězeno. Až do dneška. Ebony Tower je debutem kapely, letitým spřádáním temných kontur cesty, po které se Mare už kdysi vydali. Zrovna tak jest propojením anti-religiózně obtěžkaných chmur, špíny a vznešené epiky, která povyšuje tohle dílo do kategorie výpravných průvodců temnotou. Jako provokace všem černoprdelníkům, jako záhrobní tanec nad jejich hroby uvnitř ebenové věže.


Pro neznalého k věži vedoucích pěšin bude album působit jednotvárně, splývat v jeden monolit, do jehož struktury je složité proniknout. Kromě baterky a odhodlání je třeba vybaviti se také vnímavým ústrojím určeným pro vstřebání větší porce negativních vykreslení zlých představ, v nichž hlava bloudí tmou, vidí jen obrysy a skrze ně definuje další a další body alba. Ebony Tower je, přes prvotní dojem ustrnutí v jedné děsivé poloze, výpravným dílem plným zvratů, dramatizací a náladově mrzkých kombinací, při jejichž vyslechnutí budete raději v jejich blízkosti, než o samotě před branou věže, kde se ze zdí ve víru divoké vášně proplétají paže mrtvých nešťastníků s hadími strážci tvrze.

 


Poslech alba je totiž dobrodružstvím, k němuž je nutné se pořád vracet. Stejně jako je choré a postavené do opozice všem dobrým úmyslům světa, je také velmi chytlavé a ve vší ponurosti dobře stravitelné. Vládne mu zlořád, nikoli chaos a disharmonicky sonická vřava. Ebony Tower je epická prohnilost, místo, kde umírají v temném labyrintu chodeb padlé hvězdy a kde hoří plameny vášně. Mare fungují jako krotitelé jejich vizí, jež oddaně následují a jejich děj velmi poutavě vypráví.


Pětice skladeb zanechává silný dojem. Osobně dávám přednost takto orientovanému zhudebnění zla, než abych se potácel v neprostupnosti protichůdných riffů, jimž stejně většinou vládne silná aura, aby tato nepochopení sčísla v jeden dominantní chřtán. Mare nelpí na tom být nepřehlední a obtížně identifikovatelní. Tahle poloha jim není vlastní. Vokalista využívá chrámových ozvěn a hrdě sesílá na zem jedno nesvaté slovo za druhým. Nač sípat a vylézat z děr mezi stromy, když je k mání dominantní stavba a v ní pohodlný trůn.


Nechci srovnávat a kazit čtenářům dojem, ale současné Mare vidím jako spojení dávných norských uskupení, okultních necromantiků Nightbringer a i když se to bude možná zdát bláhové, cítím i dotek starých alb Master´s Hammer. Asi to bude tou výpravností a důrazem na choré melodie, které jsou podávány s naprostou samozřejmostí. Svobodná duše poutníka jest vehnána do děsivých zákoutí mysli, ve kterých vládne surová vznešenost a přijatelně vyzívavá obskurnost. Takový je dnešní den, plný nesvatých přikázání. A Mare jsou démoni, kterým věříte každé slovo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 18.9.18 23:56odpovědět

Asi jo. Zlo, nezlo, Hetroertzen... já to beru víc ze strany, co se týká přirovnání. Spíš čumil z venku, hodný pán od vedle :)

Jarl / 18.9.18 21:37odpovědět

Ebony Tower je parádní. Ale k těm příměrům - víc než Nightbringer jsou slyšet Hetroertzen.

Garmfrost / 18.9.18 19:30odpovědět

Už jsem vlastníkem CD a užívám si opojné atmosféry díla. Zla tam sice taky moc neslyším, ale o to víc je Ebony Tower deska výpravná a nahuštěná skvělými nápady.

Milan "Bhut" Snopek / 18.9.18 12:49odpovědět

Mě přijde úsměvný název Ebony Tower. Já nevím proč, ale evokuje mi to porno s černošskými aktéry. Asi za to může tag "ebony"....

Victimer / 18.9.18 14:44odpovědět

Ano, úplně to vidím. Plno černošskejch holejch zadků a distingovaný komentář Marka Ebony Ebena ze studia :D

kubánec / 18.9.18 10:41odpovědět

Já tam toho zla tedy moc nenalézám. Ovšem deska se mi líbí, jak hudbou, slovy, tak i zpracováním.

Mold / 18.9.18 8:46odpovědět

Supr, potreboval jsem nejaky vhled, ktery by mi dodal naladu a impuls si tu desku poslechnout. Prave jsem ho dostal.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky