Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marilyn Manson - Get Your Gunn (SP)

Marilyn MansonGet Your Gunn (SP)

Jirka D.14.2.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Historický artefakt pro sběratele, který nebude mít pro běžného posluchače valné ceny.

Proti všem svým zvyklostem se pokusím napsat i něco málo na dva singly, které měly podpořit první album Portrait Of An American Family. Oba dva totiž vyšly v klasické velké krabičce a nikoliv v běžně používané singlové placce, takže opticky vypadají jako běžné CD. To je vše, prostě mám toto období Mansonovy tvorby rád, víc v tom nehledejte. (Pátraví jedinci zcela jistě namítnou, že singly byly celkem tři a budou mít pravdu. Dope Hat bohužel nevlastním).

 

Prvním singlem je Get Your Gunn a jak už sám název napovídá, titulní skladnou bude píseň číslo sedm z portrétu. Uvedena je v klasické, neupravené verzi stejně jako Misery Machine, která na singlu zaujímá druhou pozici. Tady nic nového pod sluncem, pouze jakési lákadlo opatřit si album celé (tento singl vyšel asi týden před studiovou deskou). Třetí skladba nese dlouhý název Mother Inferior Got Her Gunn a jde o remix titulní písně, o který se postaral Trent Reznor. Remixy celkově se měly stát hojně využívanou živnou půdou v počátcích tvorby MM a do značné míry se uplatnily na druhém singlu, ale hlavně a především na druhém albu Smells Like Children. Jak jste na tom s přijímáním remixů, nevím, osobně nemám tyto hudební výtvory příliš v lásce a raději se jim vyhnu.

 

No a posledním obsaženým kouskem je nejdelší počin v dějinách kapely MM, téměř třináct minut trvající Revelation #9 (aspoň o žádném delším kusu nic nevím). Ve skutečnosti ale nejde mluvit o skladbě jako takové, protože celý opus je koláží samplů, hlasů, pozpátku nahraných zvuků a dalších jiných zvláštností. Další z experimentů, který má prověřit, co všechno jsou schopni fanoušci kapely zvládnout. Být to někdo jiný než MM, ani kočka by po tom nezamňoukala.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 20.11.12 10:54

Gojira zraje jako kořalka v sudech. Lacinost je vynahrazena kvalitou. Tímto směrem je třeba se dívat. Francouzi Gojira to ví velmi dobře. Na ploše alba cítím nevyvratitelný drajv Pantery. Rytmika je dostatečně ohebná a lámavá, hlavních nápadů, nosných melodií, nálad a temp je dostatek a je možné je kombinovat neomezeně. Což se daří na výtečnou. Je to fantastické co pánové dokáží vměstnat do rámce jedné skladby. Občas bych hudbu pojmenoval jako western metal, jindy post metal. Kupodivu mě baví i našlapané pasáže, neb po klišovitosti tady není ani stopy. Gojira dotahuje své umělecké dílo dále, než se to třeba povedlo Machine Head na Unto The Locust. Klaním se a metám superlativy. Mé letošní TOP album vyvrhla Gojira, o tom žádná, tedy prozatím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky