Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marilyn Manson - Get Your Gunn (SP)

Marilyn MansonGet Your Gunn (SP)

Jirka D.14.2.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Historický artefakt pro sběratele, který nebude mít pro běžného posluchače valné ceny.

Proti všem svým zvyklostem se pokusím napsat i něco málo na dva singly, které měly podpořit první album Portrait Of An American Family. Oba dva totiž vyšly v klasické velké krabičce a nikoliv v běžně používané singlové placce, takže opticky vypadají jako běžné CD. To je vše, prostě mám toto období Mansonovy tvorby rád, víc v tom nehledejte. (Pátraví jedinci zcela jistě namítnou, že singly byly celkem tři a budou mít pravdu. Dope Hat bohužel nevlastním).

 

Prvním singlem je Get Your Gunn a jak už sám název napovídá, titulní skladnou bude píseň číslo sedm z portrétu. Uvedena je v klasické, neupravené verzi stejně jako Misery Machine, která na singlu zaujímá druhou pozici. Tady nic nového pod sluncem, pouze jakési lákadlo opatřit si album celé (tento singl vyšel asi týden před studiovou deskou). Třetí skladba nese dlouhý název Mother Inferior Got Her Gunn a jde o remix titulní písně, o který se postaral Trent Reznor. Remixy celkově se měly stát hojně využívanou živnou půdou v počátcích tvorby MM a do značné míry se uplatnily na druhém singlu, ale hlavně a především na druhém albu Smells Like Children. Jak jste na tom s přijímáním remixů, nevím, osobně nemám tyto hudební výtvory příliš v lásce a raději se jim vyhnu.

 

No a posledním obsaženým kouskem je nejdelší počin v dějinách kapely MM, téměř třináct minut trvající Revelation #9 (aspoň o žádném delším kusu nic nevím). Ve skutečnosti ale nejde mluvit o skladbě jako takové, protože celý opus je koláží samplů, hlasů, pozpátku nahraných zvuků a dalších jiných zvláštností. Další z experimentů, který má prověřit, co všechno jsou schopni fanoušci kapely zvládnout. Být to někdo jiný než MM, ani kočka by po tom nezamňoukala.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.2.21 7:43

Přiznám se, že od dob sepsání recenze na starší album (tedy rok 2013) jsem ono dotčené vůbec neposlechl. Naopak to mám s nahrávkami Perseverance a The Rise Of Brutality, které jsem si ostatně pořídil a ke kterým mám právě onen nostalgický vztah, neboť jsem je zachytil v dobách jejich aktuálnosti. Ono vyčerpání nebude jen problém žánru, téhle kapely, ale i vícera institucí (třeba Napalm Death, muhehe). Co se mi na novém albu Hatebreed ale líbí je opětovné zobrazení jakéhosi palcátu na obale, což je zvyk právě od dob Perseverance. Taková červená nitka, ale tím asi veškerý obdiv a hřejivý pocit zřejmě končí. Asi fotrovatím, ale tahle HC smršť mi také přijde plytká a skákat na ní někde v pitu bych už ani fyzicky nedovedl.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky