Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Konec hraní, obávaní rockoví drzouni Puscifer jsou zpět. A jdou na to tentokrát úplně jinak. Nazývat rockem materiál nového alba by bylo přinejmenším stejně troufalé, jako jej kapela nechává s úplným klidem na holičkách. Novinka je především o elektronice. O staré, retrospektivní syntetice pohroužené do svého světa a jen pozvolna rozplétající svůj příběh. Vítejte v minimalismu Puscifer!

K těmto Maynardovic kumpánům jsem si vypracoval dost hezký vztah na to, abych se ho po letech vzdával, nebo na něj vzpomínal ve zlém. První dvě desky "V" Is for Vagina a Conditions of My Parole byly v mém osobním měřítku tak vysoko, že je mi i dnes zatěžko se jim vyhýbat. Pustit si je jen tak pro radost je pořád skvěle strávený čas a dobrodružství. Jen se po nich něco málo zlomilo. Money Shot bylo albem, které mi příliš mnoho neříkalo. Říkal jsem si, OK, asi je chyba ve mně. Maynard James Keenan a jeho osádka hudebního nadhledu to holt vzala za jiný konec a třeba je dobře si dát oraz. Na Money Shot ta jiskra prostě nepřeskočila. Mezitím ale uběhlo pět let a je tu novinka. Existential Reckoning.

Taková divná skrčená, do sebe zahleděná kolekce, kterou když jsem si pustil, napadlo mě jediné. Jak se Tool vytáhli s návratem, tak se Puscifer divně klepou v rohu a marně se snaží vzpomenout, o co jim vlastně jde. Mají tohle zapotřebí? Co to vůbec dělají? Jsou už snad úplně neškodní a  impotentní? Ale kdepak. Jen se stáhli do ulity minimalistické elektroniky a své ústrojí rozplétají ve vší skromnosti takto nastavené hudební polohy. Z takto jemně udusané syntetiky se děj alba převrátí do polohy strhující jen velmi zřídka. To když (ač nečekaně) zaburácí kytara, anebo se dočkáme hezké atmosférické chvilky.

Novým Puscifer je vlastní být skromně kybernetický, paranormální a zaměřený na detail. Pod tou slupkou unylého depkařství je ale mnohem víc, než by se původně mohlo zdát. Elektronika Existential Reckoning je těžce rafinovaná. Bizarní, kýčovitá a provokativní. Je velmi pravděpodobné, že všechno uvnitř alba ani nejde pospojovat a hodně záleží na momentálním rozpoložení. Malý osobní příklad? Není nad to poslouchat tohle album ve 3:15. Ve 3:15 nezemřeš, ale pusíš si Existential Reckoning a ono tě pohltí. Veškerý svět spí, všude je ticho, karanténa a z venku svítí jen pár lamp. Kosmír Puscifer má najednou dveře dokořán.

Podobně jako ti neposlouchatelní Ulver. Tyhle dvě kapely jsou si svými posledními alby najednou dost blízké. Minimálně v tom, jak aktuálně pečují o svou elektroniku. Pokud tedy patříte do sorty odmítačů poslední vlčí exkurze, těžko vás osloví i Existential Reckoning. Ta záměrná přidušenost a malá prostorovost si to jedou ve stejném nastavení. Puscifer jsou ale přece jenom zajímavější v tom, že na rozdíl od Ulver upustili od prvoplánové přímočarosti. Pokud Norové jedou až na výjimky odrhovačky, tak Puscifer jdou víc do hloubky. Dostat se do novinky je oříšek a pořád tvrdím, že rozlousknout úplně vše je vlastně nemožné.

Puscifer jsou uťáplí, klidní a na oko znudění ve svém přesvědčení, že to mají na háku. Tahle jejich nevzrušivá poloha ale má svoje démony. S umělohmotnými růžky na hlavách. To počáteční opovržení je jen předsudek, chce to jej zlomit a nastoupit tuhle zvláštní jízdu s opravdu platným lístkem. Někdy je to sice jako špatný žert a mizerná videohra za pár kaček, ale jindy zase příjemná cesta raketoplánem. Jen se při ní moc nekocháte, ale pitváte detaily a užíváte si to málo kolem vás. I málo může být hodně, tomu věřte. A kdo při tom všem stíhá ještě pálit změť teček po zelených mužíčcích pobíhajících všude kolem, ten nejspíš vyhrál. Takže jaká je nová deska Puscifer? Rozhodně zábavná, minimalisticky bohatá a nepřející povrchním seznamkám se špatným telefonním číslem. Zavolej, nebo nech bejt!