Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marilyn Manson - Get Your Gunn (SP)

Marilyn MansonGet Your Gunn (SP)

Jirka D.14.2.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Historický artefakt pro sběratele, který nebude mít pro běžného posluchače valné ceny.

Proti všem svým zvyklostem se pokusím napsat i něco málo na dva singly, které měly podpořit první album Portrait Of An American Family. Oba dva totiž vyšly v klasické velké krabičce a nikoliv v běžně používané singlové placce, takže opticky vypadají jako běžné CD. To je vše, prostě mám toto období Mansonovy tvorby rád, víc v tom nehledejte. (Pátraví jedinci zcela jistě namítnou, že singly byly celkem tři a budou mít pravdu. Dope Hat bohužel nevlastním).

 

Prvním singlem je Get Your Gunn a jak už sám název napovídá, titulní skladnou bude píseň číslo sedm z portrétu. Uvedena je v klasické, neupravené verzi stejně jako Misery Machine, která na singlu zaujímá druhou pozici. Tady nic nového pod sluncem, pouze jakési lákadlo opatřit si album celé (tento singl vyšel asi týden před studiovou deskou). Třetí skladba nese dlouhý název Mother Inferior Got Her Gunn a jde o remix titulní písně, o který se postaral Trent Reznor. Remixy celkově se měly stát hojně využívanou živnou půdou v počátcích tvorby MM a do značné míry se uplatnily na druhém singlu, ale hlavně a především na druhém albu Smells Like Children. Jak jste na tom s přijímáním remixů, nevím, osobně nemám tyto hudební výtvory příliš v lásce a raději se jim vyhnu.

 

No a posledním obsaženým kouskem je nejdelší počin v dějinách kapely MM, téměř třináct minut trvající Revelation #9 (aspoň o žádném delším kusu nic nevím). Ve skutečnosti ale nejde mluvit o skladbě jako takové, protože celý opus je koláží samplů, hlasů, pozpátku nahraných zvuků a dalších jiných zvláštností. Další z experimentů, který má prověřit, co všechno jsou schopni fanoušci kapely zvládnout. Být to někdo jiný než MM, ani kočka by po tom nezamňoukala.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sollozzo / 21.5.21 8:56

TFB dávám neustále šanci, ale nemohu si pomoct, tentokrát již Wilson pohnul azymutem moc doleva. Myslím, že vývoj mezi deskami SW vždy byl...i To the Bone se neuhnulo z Wilsoního standardu tak radikálně. Zmíněná Floydí epičnost mi je rozhodně bližší než Prince říznutý s Depešákama na TFB. Namlsán předchozími alby, od nové desky SW očekávám kopici emocí (aspoň 2 zimomriavky na album) anebo mistrovské (ale nemasturbanstké) výkony muzikantů (musí se dostavit pocit vlastní hudební méněcennosti :-) ). To mi na TFB chybí. Vím, ta sterilnost a chlad sedí do zamýšleného konceptu. Svým způsobem je to geniální, ale hudba má emoce vzbuzovat, ne je zakrývat (snad až s vyjímkou závěčné Count of Unease). Jinak opět zvukově naprosto vyjímečná deska a perfektní art work / koncept. Jsem zvědav, jak desku předvede SW naživo. Věřím, že to bude opět skvělý zážitek, ale stejně budu čekat, až budu doufat, že po zdrcující čtvrthodince s Ancestral přinese technik na podium stoličku a na plátně se objeví černé peří.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky