Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Martröð - Draumsýnir eldsins

MartröðDraumsýnir eldsins

Garmfrost5.1.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Zlovolností plné blackmetalové obrazy surrealistické vize omotávají chytlavou mysl a mění ji násilnickými výbuchy. Intenzita prožitku je abnormální a prosta upocené snahy. Avantgardní postupy jsou začleněny do temného TRVE prostředí zcela přirozeně, že si jich nemusíte ani všimnout. Kdo bude chtít, užije si silně extrémní nahrávku, kdo hledá a nebojí se, prožije jedinečné umění divoké mysli.

Před devíti lety nadchlo undergroundový svět debutové EP slibného projektu Martröð Transumation of Wounds. V sestavě se objevilo nejedno kultovní jméno z celého světa. Za všechny jmenujme H. V. Lyngdala, Alexa Poola nebo třeba MkM. Namlsáni bestiální aurou výborného EP jsme museli čekat dlouhé roky, až někteří (v čele se mnou) na Martröð zapomněli. A přece…

 

Zaštítěni Debemur Morti, už pouze dvojice Lyngdal s Poolem obklopeni hosty nahráli dlouhohrající debut s názvem Draumsýnir eldsins. Nečekal bych, že by se po tolika letech dalo navázat na Transmutation… A taky že se nenavazuje. Draumsýnir eldsins je dílem daleko zvrácenějším. Přemýšlel jsem nad pojmy šílenství, halucinací či pokrouceností plné evokativní sound… Album se neštítí kroutit fyzikální zákony a ničit běžné představy. Black metal v rukou Martröð se jeví jako běsnění divých démonů. Přičemž se drží spíše klasického ražení, než avantgardní sonické hrůzy typu Skáphe. Album nabízí pouhou čtveřici skladeb s délkou kolem deseti minut. Pánové delší stopáž vyplní nadoraz. Nevzniká prostor pro nadechnutí, ale pro nepřirozenou závislost.

 

Rychlé, až zběsilé tempo je plné neklidu a vznětlivých bouří. Disonantní postupy jsou využity pro lákavě nebezpečnou výpravu ke konci lidství. Bestiální plochy narušují smíšené sbory, smyčce a rozladěně znějící klavír. Bicí rytmy se většinou vybičovávají do nejrychlejších blastů, nebojí se najazzlých vyklepávaček nebo šamanských perkusí. HV je doslova příšerný nositel nočních můr. Jeho hlas je plný odporného jedu.

 

Zdá se, že Draumsýnir eldsins je albem chaotickým, zlovolným dílem šílenců. Chaos je ovšem v rukou dvojice HV a AP přesně koordinovaný. Jedovaté sliny uzavřené svěrací kazajkou dští zlá poselství a zvrácené představy. Vokální nadílka je stejně neukotvená jako hudební. Z blackové tortury se často ocitáme v neoklasické mutaci. Skladby jsou poháněny nezdolnou energií a krutou vášní. Ze zběsilého víru jste bez varování vtaženi do úzké štěrbiny, kde vám nebude příjemně. Srdce sotva tepe…

 

Pochválit musím rovněž pečlivě promyšlenou a vyváženou produkci. Ve sluchátkách můžete doslova vnímat kouzla. Zde mi na mysl připadnou maximálně našinci Inferno, kteří podobným kouskům holdují.

 

Jak jsem zmínil, z disharmonických příšerností se skladby umí proměnit v atmosférický skvost. Zlovolností plné blackmetalové obrazy surrealistické vize omotávají chytlavou mysl a mění ji násilnickými výbuchy. Intenzita prožitku je abnormální a prosta upocené snahy. Avantgardní postupy jsou začleněny do temného TRVE prostředí zcela přirozeně, že si jich nemusíte ani všimnout. Kdo bude chtít, užije si silně extrémní nahrávku, kdo hledá a nebojí se, prožije jedinečné umění divoké mysli. Komu se zdá moje recenze plná expresivního blábolení, má pravdu. Draumsýnir eldsins se mnou pořádně cvičí, až se mi hlava točí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kubánec / 6.1.26 14:45odpovědět

Nezapomněl jsem, ale už jsem moc nedoufal v pokračování. Hostis Humani Generis!!!

Opat / 5.1.26 10:21odpovědět

Jo, tohle je fakt neskutečná deska... islandská scéna se zdála po dechberoucím nástupu už trochu vyčpělá, ale tohle (ač to samozřejmě není pouze Island) je skvost.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky