Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Maze Of Terror - Ready to Kill

Maze Of TerrorReady to Kill

Michal Z21.10.2016
Zdroj: MP3
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Thrashmetalový old school z Peru, bez příkras a jakýchkoliv snah o modernu. Klasika, ale tak nostalgicky krásná, až ji musím doporučit všem, kteří si libují v tvorbě thrashmetalových souborů z let 1982 až 1986.

Komu by se nelíbilo shodit z hrbu 25 let? Inu mě je tuze blaze u poslechu debutu peruánských thrasherů Maze Of Terror. Díky nim chovám blažený pocit, že jsem omládnul a navrátil se v čase do dávných dob bez existenčních a zdravotních šmakulád. Apokalypsa a spoušť, kterou Peruánci na svém debutu rozpoutají, zní naprosto bezelstně. Oldschoolově to do nás napustí bez okolků a naplno. Nasazení a kadence se nesou ve vysokorychlostních thrash sférách. Stejně tak umí pojit špinavost a ryzí charakter prapůvodního thrash metalu s dětinskou upřímností a nezkresleným pohledem na svět vlivem vývoje od zrodu stylu. Stejně už není příliš nových východisek, tak proč je hledat, když k tomu schází čas i talent. Zvláště když pánové ze severozápadu Jižní Ameriky v prapůvodní výhni umějí přitápět a zvyšovat žár i dnes.

 

Z pórů této thrashmetalové hydry vyvěrá silný pach síry a černého kovu, který se prolíná do ryzosti thrash metalu a pro barvitost poslechu ho výtečně dosycuje. Nátlak a naléhavost jdou ruku v ruce se zběsilou rychlostí a melodiemi jako z pravěku thrash metalu. Překvapivě se bavím a brzdím nohy na virtuálních šlapkách, aby papuče nerozehrály kulometnou palbu. Marný boj, klepu jako rozumu zbavený a nedomrlé přezky z čínsko-vietnamsko-polské kooperace létají vzduchem. Motor Maze Of Terror není levný přeplňovaný aušus s malým objemem a podivným zvukem mixéru. Umí rozehrát zajímavé melodie a nemít obavy z řádného odpichu a důrazného marše neúprosného charakteru. Tah a přímočarost počínání jsou naprosto bezcharakterní a jdou k jádru nejkratší možnou ničivou cestou.

 

 

Dominantní nasranost a neurvalost neustupují a zasazují další a další políčky nepřipravenému posluchači. Tento lis se před ničím nezastaví a umí kovat značně přepychově a vytrvale. Dokáže i mírně zpomalit a zadupat případné vtíravé dojmy z jednotvárnosti. Tu a tam složit poctu deformovaným sólem K. Kingovi, Petrozzovi dštivým plivancem, nebo popěvkem ála Souza. Tyto odkazy a vodítka zkrátka k old school přístupu jaksi patří a vždy jsou cítit. S tím nelze nic nadělat, buď mladý soubor zavrhnout, nebo si vyslechnout současný pohled mládežníků.

 

Jedy a síru si pánové musejí brát na spaní i pod polštáře, navíc se nebojí o následných zdáních vyprávět pomocí rozsáhlých výkladů a dokáží si nás na delších tratích nejen náležitě vychutnat, ale především bavit. Místy se skutečně nakonec vkrádají myšlenky na nudu a opakování se. Nasazení a upřímnost tyto představy smývají a odpalují neznámo kam, byť některé úseky a skladby se sobě rovnají. Z hůry však povětšinou zasahuje důrazná melodická hybná síla nebo divoká nespoutaná rytmika, kde se pánové rozhodně nešetří a mohli by divokost a nadšenectví prodávat vyžilým metalovým dinosaurům.

 

Už se musím opakovat, ale uchvácen animální nasraností a kousavostí, hodnotím tuto nahrávku jako atak na mety nejvyšší. Naočkovaný Painkiller thrashmetalovým sérem způsobuje nebývale krásnou zkázu. Koňská dávka agrese a nasazení, vyhrávky a kvanta stylových cetek jsou tak kvalitně uspořádány, že na tu past posluchačky opakovaně dobrovolně vlézám. Mám rád srozumitelný účet a zde se mi ho dostává. Závěrečné zaříkávání thrash meditací potvrzuje nechutné agresivní kvality souboru, z něhož snad časem nevyčpí vzácné prvky, které i z totálně nepůvodní hudby dokáží udělat uhrančivý opus. Tak příjemný a přesvědčivý otisk oldschoolu ve mě naposledy zanechali From Hell v roce 2014, družina kolem bubeníka Paula Bostapha, ale tu už tvoří ostřílení harcovníci. Asociace, která má v mém měřítku velkou váhu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky