Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Melvins - Freak Puke

MelvinsFreak Puke

David17.11.2012
Zdroj: CD (# IPC-136)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Také si lámete hlavu, co dát své znuděné babičce pod stromeček? Zapomeňte na papuče! Melvins a jejich Freak Puke jsou tu přesně pro vás!

Již vskutku líbezný titul, v pořadí druhé studiové nahrávky, kterou letos Melvins vypustili ze svého doupěte plného špinavých fuseklí a nevyžehlených kapesníků, dává zlehounka tušit, že pánové pro své věrné přichystali opět nějakou zle roztomilou kulišárnu.

 

Stálá dvojice, tedy King Buzzo a Dale Crover, přizvala do svého skromného příbytku tentokrát pouze jednoho hráče navíc, a to starého známého Trevora Dunna, s nímž Buzz v minulosti trápil struny v projektech Mika Pattona, ale i na koncertních štacích samotných Melvins, aby společně zplodili dílko, jehož nátura bude tak trochu odlišná od posledních několika záležitostí nakroucených v sestavě s dvojkou z Big Business na palubě. Trevor Dunn, jakožto kovaný jazzman, a též milovník klasického, elektřinou nedopovaného soundu, přispěchal se svou honosnou dřevěnou almaroidní basou, Dale Crover kdesi splašil bicí soupravu Gretch pamatující ještě zlatou éru big bandů předválečného období a Buzz naladil lásku posledních let, celohliníkovou blyštivou krásku z produkce Electrical Guitar Company.

 

A jakými že specifiky výsledné desetiskladbové taškařice nás tedy pánové častují? Základem budiž lety osvědčený a prověřený rock´n ´roll, znásilněný do podoby nevzhledné krychličky hrající všemi barvami duhy tak, jak je všichni známe z Dark Side Of The Moon. Přidejte střední, blátivé, sludgující tempo, hrst motýlích křídel, nůši lučního kvítí nasbíraného za úplňku a máte to! Tedy dokud se Trevor nerozhodne počechrat, svým mocným smyčcem či neposednými prsty, jinak upravenou fizůrku plnoštíhlé modelce trůnící po jeho boku. Její hluboký, majestátně dunivý přednes vynikajícím způsobem dokresluje Buzzovo a Daleovo počínání, kteří, jako již standardně, podávají maximálně soustředěný a vyrovnaný výkon. Absence elektrické baskytary dopřává zvuku Melvins úplně jiný, o poznání dráždivější a masivnější, rozměr, než tomu bylo doposud. Současně se tím ještě více otevírají brány k nejrůznějším experimentům a zvukovým tyraniím, jež na žádné desce Melvinů nemohou chybět. Celek působí velmi kompaktně a sebevědomě, žádné tápání, slepé uličky či epileptické onanování nad podobiznou Raye Charlese. Hoši moc dobře vědí, kde se nachází jejich domácí pískoviště, ale přitom se nestydí drze rozkopnout bábovičky i sousedovic senilnímu dědovi. Melvins se na Freak Puke královsky baví, neohlíží se na nikoho a nic, ostatně jako vždy. Troufám si tvrdit, že rok 2012 je zastihl na jednom z mnoha tvůrčích vrcholů. Nemluvě o tom, že touto plackou pro letošek neřekli ještě ani zdaleka poslední slovo…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Michal Z / 28.11.12 8:09odpovědět

Melvins jsem pohřbil v mých jinošských letech, kdy jsem poprvé okusil jejich čistě noise pokus. Tehdy jsem to nepobral a odsunul kapelu, nehledě na další tvorbu. Freak Puke jsem otevřel ze zvědavosti, po přečtení lákavé recenze a budu muset projet i ostatní alba (ty bez noise). Použitá otylá basa a celkový sound je pastva a příjemné ozvláštnění. Taková avantgardní Apocalyptica. O hravosti nemluvím, ta je albu vlastní. Dobré rozmanité dílko, krásně prznící kde co.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky