Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Melvins - The Bulls & The Bees (EP)

MelvinsThe Bulls & The Bees (EP)

David5.11.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Poťouchlé, skočné i rozmázle ujeté. Mějte se na pozoru, Melvins jsou v laufu!

Rok 2012 ve znamení Melvins! Ano, při pohledu na zvesela bobtnající diskografii a sáhodlouhé rozpisy turné bandy kolem střapatého Buzze Osborna a mistra plnotučného úderu Dalea Crovera, se zcela přirozeně nabízí léty otřepané: Laik žasne, odborník se diví. Inu, počítejte se mnou… jen za posledních pár měsíců nějakých pět šest splitek, dvě EP, regulérní placka, 99 živých vystoupení, která hoši již absolvovali nebo ještě hodlají absolvovat, včetně pokusu o zápis do Guinessovy knihy rekordů za odjetí 51 koncertů v 51 státech za 51 dní.

 

Co na tom, že dle křížků na krku a počtu sezón odsloužených na rockové scéně můžeme Melviny řadit spíše mezi veterány, kterým by měly síly a kreativní nápady logicky ubývat. Hoši vždy zvysoka kašlali na chvilkové trendy, módní vlny a šli neohroženě svou vlastní cestou, sice místy extrémně klikatou, plnou výmolů a padlých stromů, ale za každých okolností sví a maximálně uvěřitelní, navíc plni energie a touhy pokořovat stále další a další zdánlivě nepřekonatelné výzvy.

Jako předzvěst velkých věcí letošních pánové zplodili počátkem roku EP The Bulls & The Bees v sestavě, která spáchala tři poslední řadovky navracející zvuk Melvins do míst, na něž nejpozději s posledními tóny alba Stoner Witch tak trochu zanevřeli, aby se na několik příštích let věnovali záležitostem, při jejichž komponování často podávalo šílenství a schizofrenie palce u nohou kříženci Godzilly a panenky Chucky. Ale ani čtyřčlenné inkarnaci Melvins experimentování s krávovinkami rozhodně není proti srsti a do svého úderného melvinoidního stoner grunge divno rocku se nebojí přimíchat sem tam poněkud klidnější, ale o to vyšinutější ingredience vyvažující ostrou chuť zdvojených bících, Buzzova nasupeného halekání, podpořeného sborovým prozpěvováním ostatních účinkujících, rozdrnčené basy a vpůli rozseknutého kytarového hoblování. The Bulls & The Bees pokračuje přesně tam, kde poslední placka The Bride Screamed Murder skončila. Pětiskladbová taškařice tedy není bůhvíjakým překvapením či explozí originality. Ovšem kvalitkou "made by Melvins" nás pánové zasypali i tentokrát. Ležérně odpíchlé epko disponuje právě oněmi zmíněnými kontrasty v podobě jednoduchých, avšak maximálně účinných, syrových a zpěvných kompozic stojících v opozici vůči táhlým, skřípavým A Really Long Wait a Friends Before Larry, které celé těleso zajímavým způsobem ozvláštňují, zklidňují a přitom působí jako hutné, kompaktní pojivo mezi zbylými třemi šmirgly.

 

Frajeřinka, nadhled a nekonečná zábava. Melvins "model březen 2012" opět nezklamali. Navíc, jako bonus pro své věrné, pánové poskytli svůj výtvor ke stažení dokonce zcela zdarma, tudíž není proč a nač déle čekat... další alba Melvins již netrpělivě buší na dveře...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky