Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Membaris - Black Plasma Armour

MembarisBlack Plasma Armour

Garmfrost22.1.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Vášnivá mozaika láká k hysterickému křiku...

Na nové album německých Membaris jsme museli počkat pět let. Podobné tvrzení vykazuje, že recenzent je buď nervózní z neúprosného běhu času, nebo nemá co říct. Nicméně je pravdou, že Membaris nepatří mezi nejpilnější včely. Za pětadvacet let nahráli pět, s touhle šest dlouhohrajících nahrávek, plus dvě splitka a jeden demáč. Není to mnoho, ale ani málo. Nahrávky mají pánové výživné a aktuální Black Plasma Armour není výjimkou. Vše se stále točí kolem dvojice Kraale s Obscurusem. Ti si rozdělili zpěvy a nástrojové obsazení - basa, bicí a kytary. Noví spoluhráči N.W. s Amarokem byli přizváni, aby se přidali do kytarového společenství.

 

Po výborné Misanthrosphie, s níž si Membaris nastavili vysokou laťku, nebylo lehké přijít s materiálem, který by se předchozí tvorbě kapela alespoň vyrovnala. Onu desku zdobil silný songwritting, výborná produkce a neméně zdařilá instrumentace. Při prvních náslechu mně hned došlo, že po produkční stránce se kapela fest pochlapila. Co vlastně Membaris hrají? Jak napovídá label W.T.C., čekejme nějakou podobu temnoty. Membaris své umění vetkali do blackového odstínu. S ním pak malují obrazce plné našlapané agrese, vášní a zvláštní melancholické deprese. Styl Membaris se postupně vyvíjel a v současnosti se nachází v nejcivilizovanějším prostředí. Black metal v jejich rukou není přehnaným extrémem, ani sladkobolným boleníčkem. Kapela vyrostla, zkušenostmi získala na sebevědomí a suverenitě. Zároveň cosi ztratila. Už není tak divoká, i přes jistou svárlivost je dnes vlastně vyklidněná. Z řadovek má Black Plasma Armour nejkratší stopáž. Šestice skladeb tak tedy slibuje příjemný zážitek, který by nemusel obsahovat vatu.

 

membaris

 

Zachumlané fotografie členů kapely jsou umělecky atraktivní a tuto atmosféru se snaží dostat i do muziky. A to se zdařilo do puntíku. Méně už do hystericky laděných vokálů, které mají připomínat posun ve výrazu. Kapela příliš tlačí na pilu, nicméně chápu, že vášnivá mozaika, která je plná výbuchů a silných emocí, k hysterickému křiku láká. Ostatně, člověk si zvykne na všechno.

 

Zřejmě nejvíce si budete libovat v kytarovém proplétání. Kytary na Black Plasma Armour jsou jednoznačně lahůdkové. Máme zde klasická tremola, kila. Mezi nimi si pohrávají akustické vyhrávky. Nad vším se vznáší sólové výlevy, které umí jednoho pořádně rozladit. Skladby se pohybují ve svižném kvapíku. Nebylo by hezké nezmínit a nepochválit také rytmickou sekci. Ač se nejedná o krkolomné hrátky, basa za vícestrannými kolegy v ničem nezahálí. Skvěle drží spodek, aby se vršek mohl pořádně vydovádět, ale často se pustí do hry s kytarami a doplňuje už tak pestrou hru. Bicí jsou jasné. Obeznámeni s předchozími počiny a hlavně s Misanthrosophií, víme, že Obscurus je všestranným rytmistrem. Je rychlý jako vichřice. Svou hru obohatí přechody, častými změnami a proměnami a prací s činely. Bicí jsou zkrátka stejně hravé a barevné jako strunné nástroje.

 

Co Membaris ztratili na tvůrčí rozevlátosti z minula, v klidu vyrovnávají hráčskou bravurností. Skladby jsou vyrovnaně stavěné. Netvrdil bych ani o jedné, že je lepší nebo zajímavější než druhá. Album drží pohromadě, a každý dílek je důležitý pro plný prožitek. Od prvního zážehu vše směřuje zcela přirozeně ke katarzi v závěru.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky