Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vzpomínka na sedm likvidačních zákroků na black metal během jedné nahrávky.

Montrealské duo MENACE RUINE stižené fanatickým hlučením v black metalu, který už dávno není black metalem, nýbrž jeho vyfetovaným pozůstalým ryze avantgardního vnímání, má na kontě tři nahrávky. K nim shlížím jak s respektem, tak nechápavě, ovšem jednu z nich bych velmi rád vyzdvihl. Je jí debutová pokladna ruchových signálů prznící výpravnost a krutost black metalové podstaty ohavným způsobem v jedinečný klenot. Každé album MENACE RUINE nabízí trochu jiný pohled na danou tématiku. Stačí být po vůli umírněnějšímu "The Die Is Cast" ala zbrutalizovaní Dead Can Dance nebo zatím poslednímu "Union Of Irreconcilables", které hlučí místy tak výrazně, že se jako oční doprovod v dálce objevuje staré dobré zrnění. MENACE RUINE jsou experimentální nesvatá cháska vylezající ze sklepních prostorů jen za účelem týrání běžných posluchačů.

Jsou to trosky a jejich kult v podobě prvního alba je třeba uctít. Deska je o střetu skomírajícího black metalu se silně ruchovými stěnami, vše je ovšem rozpoznatelné, jakkoliv je deska pro neznalé věci označována za neposlouchatelnou. "Cult Of Ruins" je přesně v těch mezích, kde slyším MENACE RUINE nejraději, tedy někde na půl cesty mezi černým uhlem satanistických orgií a jejich surovým noise doprovodem. Jsou zkrátka alba, na která nedám dopustit. Patří mezi mrzké kreatury vymykající se normálnímu bytí, ovšem jejich verze odlišnosti je natolik poutavou, že jí nelze odolat. Podobně vidím i oslavu black metalu připravenou Sunno))), vytěsněnou z běžné produkce způsobem, který lze buď pochopit nebo jej mrštit do latríny. V obou případech si alba hýčkám, zůstávám věrný a nikdy je nepodvedu s jinou, byť sebepikantnější nahrávkou.