Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už od prvního poslechu Síly duše jsem věděl, že dát dohromady recenzi bude záhul. Mentally Corrupted patří k tomu typu kapel, které dokáží naplno hrát klidně hodinu a přitom dohromady nevymyslet absolutně nic. A teď co o tom psát? Po pravdě jsem od kapely, která na scéně funguje už docela dlouhých patnáct let, čekal něco víc než jen mlácení prázdné metalové slámy, které ze slušnosti můžeme říkat groove metal, nebo thrash metal nebo jak chceme. První vteřiny alba a z repráků se začnout linout zvuky sirény zvěstující nějakou škodnou událost na majetku nebo na životech, chaos, zmatek, metal ... kolikrát jste už tohle slyšeli? Ještě vás to pořád baví?

Zkusil jsem se začít do stručně (ale jasně) zpracované biografie kapely a došel k tomu, že ten zmatek v odchodu a příchodu dalších a dalších členů odmítám vstřebávat víc, než je nutné. Nedokážu posoudit, jestli mezi aktuální deskou a předchozími dvěma je nějaká spojitost, když je mezi nimi vložena velká pauza a jedno demo EP 2016, ale pro potřeby hodnocení to podle mě není důležité. Respektive zhruba tak nahlížejte na tento text, který rozhodně nemá ambice hodnotit vývoj a posun kapely v běhu let.

Nová deska vyšla samonákladem na CD a obsahuje osm česky otextovaných skladeb. Osobně jsem za to rád a můj minimálně respekt má každá kapela, která se odváží přepnout z režimu duchaprázdných anglických frází na tenký led češtiny, protože dát dohromady text, co má hlavu a patu a nedej bože ještě nějakou myšlenku, není jen tak. Tím netvrdím, že se to tentokrát povedlo na výbornou - v textech je mnoho předvídatelného a žánrově tradičního, ale i tak mám pocit, že touha jednotlivce po vymanění se ze sevření systému je z nich docela zřejmá a místy zachycená docela silně. Kladným bodem desky je pak skutečnost, že textům (a zpěvu / řevu) jde v pohodě rozumět a jejich sdělení vás tak budou provázet po celý poslech nahrávky.

Ta po zvukařské stránce vznikla ve vyškovském Davosu a je to na ní slyšet. Pokud snad máte dojem, že dost často píšu o tom, jak je nějaká nahrávka zvukově hrozná, tak to nebylo nic proti tomu, jak dopadla Síla duše. Slovo katastrofa ani zdaleka nevystihuje to, jak neuvěřitelně někdo zprasil (omlouvám se, ale slušnější výraz mě nenapadá) tuhle desku - jak ji přehulil, ořezal a zvuk roztrhal na tak malé kousíčky, že složit je dohromady nejde ani při hodně velké snaze. Čísla o dynamice máte TADY, moje doporučení k poslechu pak nenajdete nikde.

Hudebně je tahle deska plnotučný metal, který se zdárně vyhýbá jednoduchému žánrovému zařazení a pomezí thrash a groove metalu mi přijde jako takové rozumné východisko. V jeden moment mě napadla pozdní Cavalerova tvorba (jedno zda v Soulfly nebo Cavalera Conspiracy, stejně to zní všechno na jedno brdo), která je ale technicky přeci jen sofistikovanější a hráčsky na výši. Metal této desky je přehlídka základních pouček bez přidané hodnoty - na desce nezakopnete o zajímavou pasáž, o slušné sólo, o složitější techniku. Všechno se valí vpřed, kytary řežou základní riffy, bicí salvy zabouchávají do země jakékoliv naděje na zklidnění a těch osmadvacet minut (není to moc na long-play desku) uteče jako voda. Otázkou pak je, zda ve vás po dohrání poslední skladby něco zůstane.