Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Miasmes - Répugnance

MiasmesRépugnance

Garmfrost25.8.2023
Zdroj: CD / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Jednoduchá řezničina hnána nenávistí a punkovým zápalem...

Francouzské drtiče paliček a ničitele strun Miasmes představil ve své recenzi náš pán a vládce Jirka D. Ten hodnotil „ípí“ prvotinu Vermines spíše rozpačitě, což ve mně často vyprovokuje zájem a desku si užiju. Nicméně měl pravdu, předseda. Vermines není nic moc a možná bych šel s bodíky i níž. Po letošní desce Répugnance jsem sáhl více méně hnán zvědavostí, zda se kapela za rok dokáže někam posunout. V sestavě najdete basujícího zpěváka, říkajícího si G. Na tohoto pána jsem už narazil v sestavě zajímavých Ritualization a hlavně v koncertní sestavě Antaeus. Jak to dopadlo? Inu, dá se…

 

Zajisté za hodně může lepší zvuk. Nahrávalo se v multifunkčním studiu Not'ile Studio a mix s masteringem dostal na starosti jistý Neb Xort a jeho věhlasné Drudenhaus Studio (Alcest, Anorexia Nervosa nebo Decline of the I). S ohledem na tato fakta lze čekat zajímavý výsledek. Už při letmém nahlédnutí může výsledný zvukový rozdíl posluchače šokovat. To se nestane, protože Miasmes svému nasypanému blacku promrsknutým deathovou surovostí zůstali věrni. Já na rozdíl od svých kolegů z desky zmiňované Marduk necítím a neslyším, což neznamená, že se nepletu. Oba spolky může spojovat rychlostní řezničina a neúprosnost. Na mysli máme samozřejmě Marduk v dobách Panzer Division Marduk. Od té doby se „Máďa“ dostal do odlišných vod. Miasmes v divokých vodách plují a vcelku se jim daří držet nad hladinou.

 

 

Je jasné, že se stále bavíme o skupině, jakých po světě běhají tisíce. Miasmes se na svém dlouhohrajícím debutu nesnaží o žádné novoty a stylové kotrmelce. Hrnou svou vizi war blacku bez příkras. Vystačí si v sestavě, basa, bicí, kytara a řev. Nic navíc. Žádné kreace, vylepšování či klávesy. Pouze řezničina sedící k lyrice (soudě dle názvů – texty nejsou v promu k dispozici). Skladby jsou natolik jednoduché, že připomínají staré punkové šílence.

 

Problém s deskou v podstatě nemám. Čekal jsem odpad a to není. Répugnance je kousek nad průměrem. Alespoň z mého pohledu. Fans neúprosných masakrů, kteří zamrzli v devadesátkách, budou z prvotiny Miasmes určitě nadšenější než já. Mě v případě takto jednoduché muziky štve stopáž. Podobným deskám sluší kratší délka. Čtyřicet dva minut je v tomto případě až moc. Během hrací doby se začnou skladby slévat a dochází jim dech.

 

repugnance

 

Rád bych pochválil obálku a zpracování digipaku. Hromada lebek, nábojů či nože v černobílém provedení od Céline Chemain je o hodně zdařilejší a k desce padnoucí, než ten k Vermines od Sauge Noire. To působilo všelijak, jen ne pěkně. Když se tedy po Répungance ohlédnu a přemýšlím, jak se k desce postavit, je mi v první řadě jasné, že po napsání recenze na album zapomínám. Nebere mě. Špatné není. Je znát, že i za pouhý rok na sobě Miasmes zapracovali. Album má dobrý zvuk, pěkný obal. Ale nebaví mě. Mám podobné masakry rád, ale Miasmes mě nenadchli. Jsem zvědavý na vaše reakce. Věřím, že si své příznivce Répunance určitě najde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky