Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mindwork - Into The Swirl

MindworkInto The Swirl

Sorgh13.2.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jádro je jasné a plné lesku, obaluje jej však ještě mnoho natavenin, které až časem odpadnou. Vše chce svůj čas, který myslím zrovna loni dozrál.

Minulý týden jsem rozebíral poslední polínko doutnající pod kotlem progresivních filosofů Mindwork. Pro připomenutí toho, jaké kontrasty nám život nabízí, se nabízí porovnání právě zmíněného alba Eterea a jeho předchůdce Into The Swirl. Leží mezi nimi tři roky a jen tak málo stačilo, aby se zcela obrátil vítr napínající plachty korábu. Album Into The Swirl je na hony vzdáleno současné tvorbě a představuje takový sortiment technické surovosti, že čerstvý vlastník posledního díla valí oči a žasne. Rozdíl je markantní, ale o tom se lze dočíst v související recenzi a rozhovoru.  

Into The Swirl,  kde se prsty ve strunách šťoural ještě druhý kytarista a svojí troškou do mlýna přispěl i hostující klávesák, je přímočará výpověď o inspiraci a vlivu v počátcích kapely. Od základu je vsazeno zejména na řezy kytar připomínající ostří břitvy, které ve strništi utlučené oběti lajnuje klikaté cesty směrem k neprozkoumaným hlubinám mozku. Snad tam kdesi je ten myšlený vír, který stahuje statut skutečnosti do temnoty všemožných alternativ.  Na rozdíl od divého tempa všenasávajícího víru album nabízí od každého rychlostního stupně trošku a zaručuje členitou stavbu bez fádní převahy jednoho či druhého. Celý příběh rozeznívá zpěv cvrčků poznenáhlu utlučených první instrumentální orgií, která plynule přejde v hlavní dějství počínající skladbou Unrecognised Entity. Sympatický „detík“ nemám problém strávit, tahle forma mi šmakuje, a tak se ochotně nechávám vtáhnout do osidel studených riffů.


Vlasy mi zhusta ježí řada sólových exhibicí, které tvoří nečekané melodické linky a jen díky uzemnění příčetnou basou neodletí celý kvartet vstříc nacamrané obloze. I ta basa si krom zemnění libuje v poťouchlých brnkačkách a potvrzuje moje dohady o tom, že pro chlapy je nadstandartní hbitost prstů a šílený metronom v hlavě holá nezbytnost. Nemluvě o bicmenovi, který váží, ukrajuje a sype různé dávky různým ptákům. Co song, to krmítko, to jiná porce. Nezvyklé varieté. Vokály jsou doménou syrové a špinavé krásy chroptořevu. Zvláštní slovo, ale výstižné. K hrubé hudbě hrubý zpěv a jen výjimečně troška prostoru pro oddych a malou očistu.

Mindwork jasně deklarují své vzory, které je třeba hledat v zámoří a z nichž ten nejkultovnější již dříme svůj věčný spánek. Obracíme se k vřídlu technického deathu, tak jak je chápán a tvořen v našich podmínkách. S identifikací hodně pomáhá zvuk, který v Šopě ukuchtili tak, aby vyzařoval ten tolik typický odstín právě (ne)zmíněných Death. Závěrečné hodnocení odpovídá tomu, že kapele se teprve stabilizuje mimika a pozvolna získává osobitý ksicht. Into The Swirl je z dnešního pohledu drahý kámen, který teprve čeká na zhodnocení dobrým brusem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky