Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Minulý týden jsem rozebíral poslední polínko doutnající pod kotlem progresivních filosofů Mindwork. Pro připomenutí toho, jaké kontrasty nám život nabízí, se nabízí porovnání právě zmíněného alba Eterea a jeho předchůdce Into The Swirl. Leží mezi nimi tři roky a jen tak málo stačilo, aby se zcela obrátil vítr napínající plachty korábu. Album Into The Swirl je na hony vzdáleno současné tvorbě a představuje takový sortiment technické surovosti, že čerstvý vlastník posledního díla valí oči a žasne. Rozdíl je markantní, ale o tom se lze dočíst v související recenzi a rozhovoru.  

Into The Swirl,  kde se prsty ve strunách šťoural ještě druhý kytarista a svojí troškou do mlýna přispěl i hostující klávesák, je přímočará výpověď o inspiraci a vlivu v počátcích kapely. Od základu je vsazeno zejména na řezy kytar připomínající ostří břitvy, které ve strništi utlučené oběti lajnuje klikaté cesty směrem k neprozkoumaným hlubinám mozku. Snad tam kdesi je ten myšlený vír, který stahuje statut skutečnosti do temnoty všemožných alternativ.  Na rozdíl od divého tempa všenasávajícího víru album nabízí od každého rychlostního stupně trošku a zaručuje členitou stavbu bez fádní převahy jednoho či druhého. Celý příběh rozeznívá zpěv cvrčků poznenáhlu utlučených první instrumentální orgií, která plynule přejde v hlavní dějství počínající skladbou Unrecognised Entity. Sympatický „detík“ nemám problém strávit, tahle forma mi šmakuje, a tak se ochotně nechávám vtáhnout do osidel studených riffů.

Vlasy mi zhusta ježí řada sólových exhibicí, které tvoří nečekané melodické linky a jen díky uzemnění příčetnou basou neodletí celý kvartet vstříc nacamrané obloze. I ta basa si krom zemnění libuje v poťouchlých brnkačkách a potvrzuje moje dohady o tom, že pro chlapy je nadstandartní hbitost prstů a šílený metronom v hlavě holá nezbytnost. Nemluvě o bicmenovi, který váží, ukrajuje a sype různé dávky různým ptákům. Co song, to krmítko, to jiná porce. Nezvyklé varieté. Vokály jsou doménou syrové a špinavé krásy chroptořevu. Zvláštní slovo, ale výstižné. K hrubé hudbě hrubý zpěv a jen výjimečně troška prostoru pro oddych a malou očistu.

Mindwork jasně deklarují své vzory, které je třeba hledat v zámoří a z nichž ten nejkultovnější již dříme svůj věčný spánek. Obracíme se k vřídlu technického deathu, tak jak je chápán a tvořen v našich podmínkách. S identifikací hodně pomáhá zvuk, který v Šopě ukuchtili tak, aby vyzařoval ten tolik typický odstín právě (ne)zmíněných Death. Závěrečné hodnocení odpovídá tomu, že kapele se teprve stabilizuje mimika a pozvolna získává osobitý ksicht. Into The Swirl je z dnešního pohledu drahý kámen, který teprve čeká na zhodnocení dobrým brusem.