Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monstrosity - The Passage Of Existence

MonstrosityThe Passage Of Existence

Sorgh11.10.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Američtí Monstrosity jsou druzí svého jména, kapelu se stejným názvem bylo možné najít ještě ve Finsku, ale když se řekne Monstrosity, každý asi instinktivně pohlédne za moře.

Tahle letitá cháska už něco pamatuje a patří k ikonám amerického, potažmo floridského death metalu. Z původní sestavy, která natočila debutní album Imperial Doom (naše recenze tady), v kapele zůstal už jen bubeník Lee Harrison, který logo kapely přijal zcela za své. Během let hudebního zrání docházelo k mnoha personálním změnám, které k životu patří, ale hlavní je, že Monstrosity stále žijí. Letos vydali své šesté, skoro hodinové album The Passage Of Existence. Dlouhých dvanáct let po posledním albu...

 

Fanoušci trylkujících onanií by měli zpozornět, protože tohle bude něco pro ně. Jestli z desky něco silně vyčnívá, tak jsou to kytarová sóla. V jejich serpentinách se dá celkem snadno ztratit hlava, proto je dobré si uvědomit, že nejde o srdce desky. To se nachází v přístupném a přátelském death metalu, který je otevřený všem. Kapela sice nese monstrózní jméno, ale hudba v jejich podání je příjemná, logická a poslechově přátelská, na rozdíl od některých vskutku animálních záležitostí.  Monstrosity sází na jistý a pevný krok, na hudební dálnici se drží blíže středu, aby se pod jejich tíhou neutrhla krajnice, a tak v jejich hudbě můžeme najít hromadu známých prvků. Neohromí nás zlomové nápady, ale člověk se může spolehnout na kvalitní, zvukově čitelný zážitek.Je to takový death metal pro většinu, který neurazí a nabídne své atributy ve vyváženém poměru. Nic extrémního ani neuchopitelného.

 

Pravidelný rytmus, ze kterého vystupuje bicí staccato, je stabilita, na které jsou postaveny motivy plné melodiky a kytarových fines. Nejde o pomalé, atmosférické vyhrávky, kapela nás těžkou nohou drží u podlahy a hudba se mění v rychlém tempu. Kytary svým zvukem na několika místech připomenou nějaké vyuzené těleso se zmalovanou držkou, přitom Monstrosity s blackem nemají zhola nic společného. Ukazuje se, že i death lze zahrát výš a rychleji a přitom dbát na důrazný spodek.


Čím víc album poslouchám, tím víc mě fascinuje to množství zhudebnělých nápadů. Je to tím zajímavější, že nejde o žádný progres, ale v podstatě široce dostupný matroš. Monstrosity jej dokázali tak šikovně poskládat, že ani hodinový poslech nezavání nudou a kytarové trylky mě díky určité skromnosti navýsost baví. Výtku nemám ani k podstatě monotónnímu growlingu Mikea Hrubovcaka. Jeho jednoduchost příjemně koresponduje s bohatou hudební masáží.

 

Monstrosity předvedli návrat hodný jejich jména. Je monstrózní. The Passage Of Existence je taková jízda, že nepotřebuje obhajobu. Podává důkaz o vyzrání kapely, která se nepřeceňuje a přišla se správnou nahrávkou v pravý čas.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky