Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monstrosity - The Passage Of Existence

MonstrosityThe Passage Of Existence

Sorgh11.10.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Američtí Monstrosity jsou druzí svého jména, kapelu se stejným názvem bylo možné najít ještě ve Finsku, ale když se řekne Monstrosity, každý asi instinktivně pohlédne za moře.

Tahle letitá cháska už něco pamatuje a patří k ikonám amerického, potažmo floridského death metalu. Z původní sestavy, která natočila debutní album Imperial Doom (naše recenze tady), v kapele zůstal už jen bubeník Lee Harrison, který logo kapely přijal zcela za své. Během let hudebního zrání docházelo k mnoha personálním změnám, které k životu patří, ale hlavní je, že Monstrosity stále žijí. Letos vydali své šesté, skoro hodinové album The Passage Of Existence. Dlouhých dvanáct let po posledním albu...

 

Fanoušci trylkujících onanií by měli zpozornět, protože tohle bude něco pro ně. Jestli z desky něco silně vyčnívá, tak jsou to kytarová sóla. V jejich serpentinách se dá celkem snadno ztratit hlava, proto je dobré si uvědomit, že nejde o srdce desky. To se nachází v přístupném a přátelském death metalu, který je otevřený všem. Kapela sice nese monstrózní jméno, ale hudba v jejich podání je příjemná, logická a poslechově přátelská, na rozdíl od některých vskutku animálních záležitostí.  Monstrosity sází na jistý a pevný krok, na hudební dálnici se drží blíže středu, aby se pod jejich tíhou neutrhla krajnice, a tak v jejich hudbě můžeme najít hromadu známých prvků. Neohromí nás zlomové nápady, ale člověk se může spolehnout na kvalitní, zvukově čitelný zážitek.Je to takový death metal pro většinu, který neurazí a nabídne své atributy ve vyváženém poměru. Nic extrémního ani neuchopitelného.

 

Pravidelný rytmus, ze kterého vystupuje bicí staccato, je stabilita, na které jsou postaveny motivy plné melodiky a kytarových fines. Nejde o pomalé, atmosférické vyhrávky, kapela nás těžkou nohou drží u podlahy a hudba se mění v rychlém tempu. Kytary svým zvukem na několika místech připomenou nějaké vyuzené těleso se zmalovanou držkou, přitom Monstrosity s blackem nemají zhola nic společného. Ukazuje se, že i death lze zahrát výš a rychleji a přitom dbát na důrazný spodek.


Čím víc album poslouchám, tím víc mě fascinuje to množství zhudebnělých nápadů. Je to tím zajímavější, že nejde o žádný progres, ale v podstatě široce dostupný matroš. Monstrosity jej dokázali tak šikovně poskládat, že ani hodinový poslech nezavání nudou a kytarové trylky mě díky určité skromnosti navýsost baví. Výtku nemám ani k podstatě monotónnímu growlingu Mikea Hrubovcaka. Jeho jednoduchost příjemně koresponduje s bohatou hudební masáží.

 

Monstrosity předvedli návrat hodný jejich jména. Je monstrózní. The Passage Of Existence je taková jízda, že nepotřebuje obhajobu. Podává důkaz o vyzrání kapely, která se nepřeceňuje a přišla se správnou nahrávkou v pravý čas.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky