Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Montes Insania - Fikcia Erao

Montes InsaniaFikcia Erao

Garmfrost25.6.2019
Zdroj: CD, mp3 / promo od Satanath Records
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Fikcia Erao je teatrální avantgarda na pomezí umělé symfonie a čertovského blacku. Montes Insania s poslední deskou díru do světa asi neudělá, ale průšvih to také není.

Ruský, avantgardně teatrální projekt Montes Insania ke svému dílu přistupuje hodně svobodomyslně. V bohaté mozaice skládá četné dílky a díly všemožně široké hudební škály. Někdy je výsledkem docela bordel, jindy úchvatný surrealistický obraz. Fikcia Erao, které vyšlo na podzim loňského roku, rozvíjí předchozí nahrávky do větší šířky i hloubky. A činí tak mnohdy hodně odvážně, což není nikdy na škodu.

 

Ono už předchozí Absurdum představilo Montes Insania ve světle teatrálního umění, kde se meze nekladou. Já si k této temné pacientce psychiatrické léčebny našel cestu až díky Fickia Erao, proto jsou moje pocity a dojmy čerstvé a nezkreslené nostalgií a podobnými brzdami. Montes Insania, to je převážně multiinstrumentalista AT. Jeho umělecký přesah i schopnosti určují směr, kterým se hudební produkce ubírá.

 

Fikcia Erao tedy pokračuje v avantgardním stylu blackmetalového ražení. Nicméně blacku oproti starším nahrávkám podstatně ubylo. Ubylo i temnoty, místo ní naopak přibylo šílenství a blasfemická krutost. Album vyšlo díky spolupráci Symbol of Domination a More Hate Productions. K nám se dostalo distribučním úsilím labelu Satanath Records.

 

Zběsilé tempo, divoké syntezátory a ukřičené vokály otevřou album, které tím nabírá až emperorovské aroma. Po pár taktech se vše naruší pseudoklasickou hrou a elektronikou. Tak jak se střídají styly, mění se každý okamžik i atmosféra. Z temného prostředí se bez skrupulí ocitnete v melancholickém světě, či naopak krutě žertovném. Albem proplouvá i mluvené slovo a hysterie, potažmo dívčí zpěv. Jednotícím prvkem celého cirkusu nejsou kytary nebo diktující rytmus. Jsou jimi právě ony klávesové hrátky. Ty jsou všudypřítomné. Občas dokonalé, jindy laciné. Jisté je, že AT na ně umí hrát skvěle, je tedy otázkou, co je záměrné a co naráží na mantinely.

 

 

Každopádně ke vstřebání Fikcia Erao potřebujete čas a správné rozpoložení. Pakliže nejste příznivci neřízené avantgardy a umělé symfonie, ani se snažit nemusíte. Hodnotit desku s tím, že není pro každého, je o ničem, ale v tomto případě si myslím, že je trefné. Já podobné legrácky a výzvy mám rád a čas a snahu jsem Fikcia Erao věnoval vskutku řádně. Od prvotního zvednutého obočí, jakože co to sakra je, jsem se přesunul přes uznalé pokývání k zívnutí. Nudě jsem se navzdory těkavosti nahrávky při neustálém poslouchání a vnímání Fikcia Erao občas nevyhnul. Na desce se stále něco děje, ale nápady i provedení jsou na můj vkus příliš divoké. Nechci říct, levné, ale ke vstupence mezi elitu chybí desce pořádný kus. Po třech deskách a bohatých zkušenostech neočekávám, že by příští album mohlo být revoluční. Zřejmě se bude vyvíjet předpokládaným směrem. Takže suma sumárum – průměrné to celé není, ale do nadzemského díla, které snese i hlodání času má Fikcia Erao hodně daleko. Nejsem vizionář ani soudce. Nejlepší cestou je stejně si album pustit. Moje slova jsou jen pomocnou berličkou či nabídnutým lanem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky