Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mörghuul - Domination Of The Beast

MörghuulDomination Of The Beast

Bhut6.3.2024
Zdroj: Mp3 (320kbps) //promo od vydavatele
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Tady platí jednoduché pravidlo - ber, nebo nech bejt. Thrash black speed v krásné a smyslné symfonii.

Můžu tady hned zkraje vybrečet náladu a sentiment, jak je ta současná hudební scéna (bublina, ve které se pohybuji) mizející a jak se věkový průměr fanoušků vlastně zvedá. Že tu chybí mladá krev, zapálená a nadšená alespoň z poloviny jako já. Chybí chtíč těch lidí něco dělat, něco, co taky sleduju já. To jsou totiž největší atributy, které si můžete v souvislosti s novými/mladými kapelami přečíst. Zejména teda u kapel, kteří hrají nějaký hudební žánr, jehož vznik mohou pamatovat jejich rodiče. Asi jsem se zamotal do vlastních přediv bludů a plků. Je jednodušší se smířit s tím, že nikoho nezajímám a hudební svět a hodnoty, které v něm sleduji taky nikoho nezajímají. Stejně se o všech zúčastněných hovoří jako o bláznech nebo nadšencích. Nebo dinosaurech. Nasrat tomu všemu, je fakt nutné tohle řešit? Hovno… Tak prosím už neřešme, zda tuhle bandu tvoří mileniálové, prostě to tak je. Zda je to případ ojedinělý, všední, nezajímavý či pozoruhodný jest lhostejno.

 

Mörghuul je kapela vzniknuvší před pár lety. Hraje staroškolský rozervaný thrash/speed se zčernalými podklady. Aktuálně má venku první velkou desku, kterou do světa vypouští skrze vydavatelství Doomentia Records. A to je akt hodný uznání jistého štěstí. Na nahrávce nabízí necelou půlhodinu ostré jízdy, která jde k duhu všem ctitelům takových Nifelheim, Sarcófago, Hellhammer a tak podobně. Je to materiál, který při nevědomém slepém poslechu může dotyčné ucho snadno datovat vznikem mnohem starším, než je rok vydání alba – 2024. Je to špatně nebo dobře?

 

Vzhledem k tomu, že tu máme hudební žánr, který jsme mohli slyšet na sto způsobů, můžeme jednoduše vysoudit verdikt, zda má taková nahrávka smysl. A já si myslím, že má. Není nic špatného na tom, že někdo ctí určitý žánr, či fúzi několika hudebních směrů. Pokud chce danou hudbu ještě sám dovytvářet a přikládat na jeho vrchovinu další vrstvy – bude určitě fajn, když to bude konat smysluplně a nápaditě. To se bandě Mörghuul daří. Dokážou být jasně uvěřitelní, cítíte, že tomu řemeslu věří a že ze sebe ždímou opravdu důstojné maximum, které v souvislosti s ním chtějí uctívat. Hold je vzdán pěkně. Vyhledávat stopy té či oné kapely, jakožto zdroj silné inspirace mi přijde jako zbytečnost. Teď a tady je tu zkrátka černý thrash, kouše a má vzteklinu.

 

Tady zkrátka není o čem přemýšlet. Máš rád syrový a svižný thrash s černým zabarvením a občasným speedovým výletem? Tak jsi tu správně. Nemáš rád to, co hrají třeba Vulcano, Slaughter Messiah a další? Tak jdi pryč. Nic víc v tom netřeba hledat. V téhle nahrávce je nadšení, srdíčko a taková nepopsatelná esence onoho hlubokého zainteresování a zakousnutí se pro tu věc dělat oblíbenou muziku. A to je víc než potěšitelné. Tak neseď na prdeli a kup si vinyl, zahroz, zacvič s obratli a uznej tu kvalitu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky