Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mortuus - Diablerie

MortuusDiablerie

Garmfrost16.8.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Na Mortuus musíte mít náladu. Nejedná se o výzvu, ale zážitek...

Švédské duo Mortuus zastírá tajemný opar, doprovází uznání hudebních publicistů i metalových příznivců. Nicméně se o něm nemluví v takovém měřítku, kolik by si zasloužilo. Za bezmála dvě dekády existence vydalo tři dlouhohrající alba včetně aktuálního Diablerie, jedno EP a dvě nevšední split alba. Je to hodně nebo málo?

 

Oba pánové jsou velice pilnými muzikanty, neštítícími se hranic jak hudebních tak geografických. Zejména jméno Johannes Kvarnbrink, jinak též známého jako Tehôm, musí znát každý fanda blackového stylu, i kdyby jej probudili o půlnoci. Netuším, jaký význam má Mortuus pro J. Kvarnbrinka a M. Hinzeho vedle ostatních projektů. Důležité je, že si stále drží vysoce nastavenou uměleckou laťku, pod kterou nejdou. Ne každému obskurní a valivý styl jejich vyjádření půjde pod vousy. Přece jen Mortuus nikdy nehráli na první dobrou. Posluchač se musí doslova prokousat nepřístupnou náladou a přistoupit na jejich hru. Nebo odejít. I mně ne pokaždé sedí takhle tíživá muzika, z níž není úniku. Proto je lepší poslech nechat na jindy, než se trápit a soudit.

 

Diablerie a Grape of the Vine dělí osm let, vyplněných již zmíněnými splitky s ikonami žánru Nightbringer, Abigor, Thy Darkened Shade a Serpent Noir (se kterými nyní Tehôm hraje). Mortuus mezi tím odešli od The Ajna Offensive a vrhli se do náruče World Terror Committee. Poněkud protáhli stopáž svých skladeb. Leccos napověděla split alba, kde songy Mortuus dosahovaly deseti minut. Nemám s tím sebemenší problém. K tvorbě Mortuus delší plocha sedí. Kapela samozřejmě nepřehání a na album umístila pouze čtyři stopy. Tudíž se Diablerie nestává neposlouchatelnou, ale naopak se jedná o velice příjemný zážitek. Na desce je čas si vše prožít, užít a nechat tyhle pocity doznít.

 

Mortuus fungují i na novince ryze jako duo, muziku však v ničem nešidí. Je plná nemocných emocí hnanými kytarovými harmoniemi ve vícero stopách, vkusně podporovanými klávesovými party. Spolu se strunovými melodiemi staví atmosférické hradby neklidně myšlené bicí. Šlapáky sice jedou jak o život, rytmus zůstává hymnický, rozvážný. Nápady jsou velice pestré, chytlavé, a byť se vše halí nahoře řečenou nepřístupností a chladem, je Diablierie deskou šťavnatou a náladově barevnou.

 

Pěvecký projev má J. Kvarnbrink hrdelní. Nevřeští a neřve. Je důrazný, dominantní. Často mluví jakoby někde zpoza druhé místnosti. Skladby tím dostávají nový rozměr. Občas připomínají soundtrack k nějakému artovému thrilleru. Bojíte se, jste napnutí, ale zároveň je vám dobře z toho, že se před vámi cosi ukrývá, vy to objevíte, ale příště to může být naprosto jiné, odlišné. Jeden den je Diablerie doomovou tryznou, jindy blackovou torturou.

 

 

Titulní song vás v úvodu rozmlátí na padrť. Po úvodní Threefold Harrowing of Hell jste konejšeni klidným prostředím, které rozvrátí takřka deathově laděná rubanice, v níž se ale neriffuje a nehobluje, ale vyhrává se přes struny a v dalští stopě vybrnkává a zpomaluje. Ne, takové skladby se nedají pitvat jako klasicky řešené písničky. Mortuus je náladotvorné duo, na jejichž pečlivě vystavěné kompozice musíte mít náladu. Nejedná se o výzvu, ale zážitek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky