Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tahle pětka smutečních hostů na funusech našich nejbližších je složena z různých lidí, kteří se jinak oddávají pláči na svém vlastním hrobě. Bavíme se na mezinárodní úrovni o projektu, který vznikl teprve nedávno a "When Death Comes" je jeho první velké album. Jako nejvýraznější personu schovanou za klávesovým pultíkem bych viděl Kostase Panagiotou (dnes už v kapele není), neboli vrchního promítače nálad u Pantheist. Další hosty sedící v černých hadrech kolem stolu příliš nepoznávám, ale zopakujme si pro jistotu jejich rodné zázemí. Dvouhlavé zastoupení vyvěrá z italské, taktéž funerální, bandy Arcana Coelestia (té neholduji) a stejní lidé se potkávají také v pohřebním aktu Urna (ty mám naopak velmi rád). Pak bychom tu měli příspěvěk z klubu Dea Marica (doom z Anglie) a nelze zapomenout ani na učinkujícího z nedalekých Uher, odkud je znám člen kapely Leecher (symphonic metal). Ano, Aphonic Threnody jsou připraveni být urputnou a přitom vznešenou variantou posledního rozloučení, ale jak to doopravdy dopadlo, si povíme až za pár okamžiků.

Společnost Aphonic Threnody představuje umírání v přítomnosti melodií. Tedy žádná obskurní forma skonu, jeho okultní doprovod, ani vyšilující avantgardou stižená nahrávka. Kapela si dala do vínku takový ten hodnější přístup k všeobecné sklíčenosti, její projev bolesti je velký, ale nikoliv zničující. Takže, pokud si hovíte v melodickém způsobu naslouchání doom metalovému umění, tahle nahrávka může být přímo pro vás. Pak záleží jen na tom, jak zajímavé momenty je schopna nabídnout.

Jsme možná daleko od špatné nebo podprůměrné nahrávky, ale výraznost jí chybí. Do hloubky obřadu se jde jen někdy, prožít jej úplně naplno nedokáži a odchod nejbližších skrze zavírající se oponu našeho světa prožívám spíš necitlivě flegmaticky. Však už bylo načase natáhnout bačkory, drahá máti, však už jsi mi stejně neměl co dát, drahý otče... Nazdar, ahoj. Hlavní pocit při poslechu tohoto alba spadá do kategorie "posmutnělý", pravá pohřební nálada se dostavuje pouze na specifických místech, mnoho skutečného utrpení ze ztráty milované osoby nepřichází.

Předlouhé skladby, tak jak se na tento styl sluší a patří, si nemohou stěžovat na nedostatek smutnění. Motivy se střídají, není jich málo, ale jejich pravá síla naplno nevyniká. Je skrytá, nebo tam vůbec není. Doom metal Aphonic Threnody učinkuje, umí cosi sdělit, ale musím konstatovat, že se neřadím mezi ty, které může tahle nahrávka plně uspokojit. Snažím si z ní vzít především její neodmyslitelně plačtivou povahu, která není imponující, ovšem funkční ano. Více nejsem schopen pojmout, na poli doom metalu jsou zkrátka mnohem osobitější soubory, stačí se poohlédnout. S Aphonic Threnody jsme věrni duši stylu, ale doplácíme na jistou předvídatelnost. Komu to ovšem stačí, ten má vyhráno a materiál "When Death Comes" jej nemůže zklamat.