Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Koncem roku 1987, kdy Green River již fakticky neexistovali, formují Stone Gossard, Jeff Ament, společně s bývalými členy další seattleské bandy Malfunkshun, zpěvákem Andy Woodem a bubeníkem Reganem Hagarem, jakýsi cover band Lords Of Wasteland. Tato sestava ovšem nemá příliš dlouhého trvání a již počátkem následujícího roku se za škopky objevuje Greg Gilmore (Skin Yard, Ten Minute Warning) a své místo opět zaujímá i druhý kytarista, starý známý Bruce Fairweather. Pánové si záhy mění název na Mother Love Bone a jejich krátká, leč velmi pozoruhodná jízda může začít...

Hoši na nikoho a nic nečekají a téměř okamžitě se pouští do skládání vlastního materiálu spojeného s intenzivním koncertováním, čímž si záhy vyslouží pověst jedné z nejslibnějších kapel Seattle scény. Lví podíl na stoupající oblíbenosti měl především frontman Andy Wood, jehož vzezření, barva hlasu i způsob, jakým se prezentoval při pódiových show ani v nejmenším neodpovídaly tehdejší pomyslné definici grungeového zpěváka. Andy byl rocková hvězda v pravém slova smyslu, šoumen od boha, čehož během živých vystoupení dokázal naplno využívat ve svůj prospěch, trochu Robert Plant, Marc Bolan nebo Steven Tyler, jednoduše se postavil na pódium a lidi mu zobali z ruky...

Díky stále sílící popularitě si Mother Love Bone všímají i lidé od PolyGram a pánově se tak stávají prvními mezi stylově spřízněnými kapelami, kteří podepisují smlouvu s major labelem. Debutové EP Shine vychází záhy na jaře 89 a jak jsem již předeslal, dává na srozuměnou, že časům undergroundových Green River nenávratně odzvonilo. Přestože určité pouto především s Rehab Doll zůstává stále zachováno, Mother Love Bone se pouštějí do mnohem komerčnějších, nebo chcete-li méně alternativních, prostor okupovaných takovými Aerosmith nebo i Guns´n´Roses s mírným přesahem směrem k tehdejší vládnoucí hair metalové scéně. Zde se naplno projevují potlačované záliby Stona Gossarda a Jeffa Amenta v hitovějších, rozmáchlejších a hravějších kompozících s převahou silných refrénů, umocněných sborovým vyřváváním. Žádné ztrápené umírání, ale v celkovém kontextu pozitivně šlapající hard rock, s vlivy, zejména stran zvukového kabátu, tehdejšího hlavního proudu, vstřebávající poslední zbytky životadárné vláhy zelené řeky. Trojice obstojně rockujcích songů Thru Fade Away, Mindshaker Meltdown, Half Ass Monkey Boy plus bonusovka Capricorn Sister si drží minimálně nadprůměrný standard a zvládá celkem bez problémů poutat posluchačovu pozornost, avšak kalibru přes osm a půl minuty trvající, grandiózní Chloe Dancer/Crown Of Thorns se nepřibližují ani na kilometr. Tato bez debaty nejsilnější píseň Mother Love Bone disponuje vskutku úžasným vnitřním nábojem, jenž ji táhne po celou dobu do stále vyšších a vyšších sfér. Především díky ní lze Shine označit jako velmi povedenou ukázku potenciálu stále rostoucí grungeové scény a jakýsi předěl v dosavadním vnímání podobných formací, tedy čistě undergroundových záležitostí lokálního významu.