Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mothlite - Dark Age

MothliteDark Age

Victimer11.12.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Spojení dvou odlišných dekád elektronické hudby sebou může přinést až euforické okamžiky. A těch jsou Mothlite díky vlastní invenci schopni během alba hned několikrát.

Zvukový cestovatel Daniel O´Sullivan zůstal pro tento rok věrný svému projektu Mothlite a dal dohromady jeho druhé pokračování. Kdo nezná Ulver nebo Æthenor, jako by snad ani nebyl mezi živými, takže podrobněji představovat Danielův rukopis nebude třeba. Ovšem tentokrát se ponořme do mnohem přístupnějších vod, do hry s hitovými ambicemi se zachováním jistého alternativního nadhledu. Mothlite je spojením vlny novoromantismu osmdesátek a soudobých elektronických možností. Danielova obliba v tehdejších interpretech je zřejmá, a tak se co chvíli na mysl vkrade vzájemná podobnost s odkazy Talk Talk nebo třeba Tears For Fears. Díky Danielově skladatelství je ale vše opatřeno podobným hávem ambientního tajemství, jako je tomu u posledních nahrávek Ulver. A taková charakteristika zní mým uším víc než líbezně.

 

Dark Age není albem prvoplánových hitů, ale jemnou a zamyšlenou destinací vzájemně se prolínajících odrazů dvou dekád. Jsou tu sice momenty (Something in the Sky), které nenechají v klidu zřejmě nikoho, ale jinak album působí klidně až dojemně. Ona dojemnost je právě tou spojitou nádobou vedoucí k časům synth-popové éry. Popravdě, já v onom období začal vnímat hudbu jako takovou, takže jakékoliv aspekty vyvolávající osmdesátá léta sebou nesou nutnou vlnu nostalgie. A nese ji také O´Sullivanův jedenáctičlenný komplet.

 

Jasně zde dokazuje jak snadno umí vytvořit píseň, která zanechává výraznější dojem. Nejde ani tak o styl, ani o prostředky, ale jde o schopnosti. Mothlite proplouvají zvuky, lepí je dohromady a tvoří poutavé písně. O těch je tohle album především. V každé lze něco nalézt, deska netrpí pověstným vlákenným syndromem slyšícím na jméno vata, od podobných neduhů je ošetřena po celé délce svého trvání. Pojďme k vokálu. Nemohu si pomoci, ale Daniel je ve své poloze v určitých sekvencích hodně podobný Garmovi. Skutečný rozdíl je pak nejvíce zřejmý v The Underneath, kterou hostující Kristoffer odzpívá celou. Danielův projev je barevnější, je schopen položit svůj hlas do širších výrazů, ale osobitost mu trochu schází. Spíš než aby reprezentoval sebe samého (což logicky činí), neustále někoho připomíná. Na druhou stranu zcela vyhovuje experimentálním polohám střetnutí dvou světů Dark Age a bez něj by album nebylo takové jaké je.

 

Ať počítám a vstřebávám dojmy jak chci, tak vítězí ten zvukově požitkářský, nehledě na formát nahrávky, který mám k dispozici. Bohatě vystačí slyšet co je třeba a dokázat nahrávku uchopit za správný konec. Příjemný dojem navíc dokreslí skromná stopáž jednotlivých skladeb a jejich seřazení. Pro fanoušky elektronické hudby by mělo jít o povinnou aplikaci. Já jsem se s Danielovým ohlédnutím přes rameno do dob dětství sžil dokonale.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky