Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mournful Congregation - The Exuviae of Gods - Part I (EP)

Mournful CongregationThe Exuviae of Gods - Part I (EP)

Garmfrost7.12.2022
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: The Exuviae of Gods - Part I je dílem jemným, tichým s nejasnou nabídkou naděje…

Na přelomu podzimu a zimy přichází australští pohřebáci Mournful Congregation se svou novou nahrávkou. Respektive album vyšlo v květnu, ale já jej zaregistroval takřka o půl roku později. The Exuviae of Gods – Part I vychází označené jako EP. V případě Mournful Congregation znamená stopáž regulérní full-lenght desky. Čtyři roky nestačili k plnému vstřebání předchozí tryzny a je zde další výzva. To, že je album krátké, neznamená, že leze pod kůži o to líp. Tři skladby, tři styly doom metalu.

 

Úvodní Mountainous Shadows, Cast Through Time je v podstatě nejpříjemnější položkou nahrávky. V její společnosti strávíte takřka čtvrt hodiny. Na poměry funeralu je i docela rychlá. No, hárem do rytmu budete točit pěkně pomalu, ale na bicí úder nečekáte půl minuty. Jen čtvrt… Ne, vážně. Skladba je svižná. Je vlastně i posluchačsky přívětivá. Stačí si vzpomenout na pekla, která z kapely umí lézt. To nyní nehrozí. Oproti zbývajícím dvěma kompozicím je sice relativně tvrdá a jediná nagrowlovaná, ale náladu má otevřenou. Vznešenost atmosféry umocňují tu a tam varhany a tklivé vyhrávky sólové kytary. Pod tím vším duní záhrobní death metal.

 

Titulní instrumentálka The Exuviae of Gods čaruje uhrančivou jemností. Nad akustickými vyhrávkami a vybrnkávačkami poletují éterická sólová preludia. Jemnost není prvoplánovitá, je však všudypřítomná a pohlcující. Tiší rozvířené emoce způsobené úvodní perlou. Snesl bych však kratší stopáž. Za sedm minut se toho neděje tolik, abych zívaje nekoukal po hodinkách a nesvrběl mě prst k přeskočení na další stopu…

 

mournfulcongregation

 

Závěrečná položka alba An Epic Dream of Desire vás bude doprovázet nejdéle. Přes patnáct minut není samozřejmě na poměry Mournful Congregation nic moc. K těžkotonážnosti první skladby se ale nevracíme. An Epic Dream of Desire vyvažuje poměr mezi klasickou tváří Mournful Congregation zde zastoupenou Mountainous Shadows... a titulní skladbou. Je jemná, jsou zde elektrické kytary i akustické. Tempo je opět vražedně pomalé. Damon negrowluje, neryčí. Jen jakoby nezúčastněně recituje… Jak jde čas, nálada se zatěžkává a postupuje k čím dál větší ponurosti. Nezachází ale nijak daleko. Nedočkavého posluchače mučí očekáváním, které není pro každého jasně definovatelné. Zkrátka a dobře - úleva nebude!

 

 

Asi to bude chtít pořádně času, abych v klidu hodnotil. První dojmy byly nadšené. Druhé taky, ale postupně se mi zajídá titulní instrumentálka. První skladba geniální, druhá nebaví a třetí své mocné kouzlo prozrazuje postupně. The Exuviae of Gods - Part I je dílem jemným, tichým s nejasnou nabídkou naděje… Což u pohřebního stylu nemusí nutně být tou nejlepší zprávou... Přivoňte si ke kytici, koukněte na šedivé nebe zpoza deštníku a těšte se na noc, která tu mizernou scenérii schová pod pláštěm černých a šedých odstínů…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 25.1.18 10:48

Možno som to zle formuloval, možno ak by sa dali robiť odstavce, tak by bol môj príspevok prehľadnejší. ______ Kapely Bikkinyshop sa týkala len pasaž po "... mimo môj záujem." ______ Pojem "crossover" bol premostením k samostatnej úvahe o tomto "štýle" ako takom - tuto v našich reáliách, v rodnom jazyku. Asi som sa zle vyjadril - ja Kabát nepovažujem za mačkopsa. Ako táto pet-chiméra mi pripadá väčšina kapiel, ktoré produkujú nejaký crossover (alebo sa tomu pojmu vyhnú a na banzone si ako štýl zadajú rock/punk/post-hardcore/metalcore/emo metal). Žiadne meno tu nenapíšem, pretože - napriek tomu, že som počas predošlého roka prišiel do kontaktu s viacerými kapelami tohto razenia - žiadne som si nezapamätal (keďže ma nezaujali, niektoré až odpudili). ______ Kabát v tomto prípade je niečo, čo mi príde na um hneď, ako počujem takúto kapelu spievať v češtine. A moja otázka smerovala na to, či určitá podobnosť vo frázovaní, prízvuku, polohy a farby hlasu spevákov týchto kapiel navodzuje dojem podobnosti s Kabátom aj u Čechov, alebo je len vec kombinácie osobnej skúsenosti a objektívnych kvalít češtiny ako "cudzieho" jazyka (a teda tento dojem môžu nadobudnúť len Slováci, príp. iní "cudzinci"). Pretože tento Kabát-faktor v sebe nesie náboj českého "písničkářství", ktoré vo folku má svoje nezameniteľné čaro, no v tvrdšom metal a nedajbože blackmetale smrdí "agrom". Preto ja nevydržím počúvať Umbrtku, Master´s Hammer a celú priehršť tých priemerných blackových kapiel, z ktorých mi proste smrdí agro-kabátovosť. _____ Dúfam, že som to teraz sklohnil zrozumiteľnejšie...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky