Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mr. Bungle - The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo

Mr. BungleThe Raging Wrath of the Easter Bunny Demo

Michal Z13.9.2021
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Vzpomínka na doby dávno minulé, kdy se začal do metalu tlačit nadhled a poťouchlosti. Začal se rodit crossover. Výchozí thrashmetalová sloučenina je zde hnojena vším možným, co začalo tento styl kontaminovat. Brzy vyrazily nové větve na metalovém stromu. Dobový dokument, přepracovaný dnešní technologií u mě obstál se ctí a má i starému thrasherovi co nabídnout. Navíc když je na co vzpomínat a užívat si asociace, je prožitek z alba silnější.

Doba je dynamická a nahrává nečekaným momentům. Jedním z nich bylo ožití formace Mr. Bungle. Fištróni Patton, Spruance a Dunn přibrali mistry oboru – Lombardo, Scott Ian a rozhodli se znovu namastit 34 let staré demo. Proč ne. Spolupráce Pattona a Lombarda už proběhla pod značkou Fantomas a nedávno přinesla navíc fantastické debutové album projektu (kapely) Dead Cross. Proč tedy tuto kvalitativně výbornou kooperaci nepřenést i dál, do dalších projektů.

 

Zběsilé oldschoolové osmdesátky od prvních taktů The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo mají úsvit. Naivní rychlostní dobové riffy, nadhled a nadsázka tolik typické pro Mucky Pup, Green Jelly, Suicidal Tendencies a odvázané Anthrax. Chlapi nemají problém shrnout celou osmdesátkovou thrashmetalovou scénu do tří minut a slovníkově ji popsat a katalogizovat. Většina materiálu neoslňuje ničím převratným stylotvorným, to je fakt této nahrávky. Takto se líhnul thrash metal bez mantinelů z výchozího ryzího vzorce. Při poslechu metám pohybové kreace a smekám v jednom taktu. Když už mám dojem, že jen kolovrátkují a skladbu natahují, dostanu záhlavec v podobě rafinovaného riffu, melodie, nebo štěkavou upomínku páně Pattona.

 

 

Cover skladba S.O.D. - Hypocrites / Habla Español o muere jasně dává najevo, jaký thrash tito páni mají rádi. Nadsázka a prča. Tolik typické pro Billyho Milana, respektive staré Anthrax. Každá sranda však jednou skončí a thrash ve vysokých obrátkách, podaný mistry, vše smete. Zůstává jen čistá zem, čekající na nové obdělávače, nebo obyčejné uctívače minulosti. Zběsilost na plný plyn je dalším synonymem nahrávky, která musí těšit nejedno starého ošlehaného posluchačského veterána. Ale není to jednoduchý popis. Pod povrchem vše rafinovaně kolísá, byť ve výsledku skladby vyznívají spíše obyčejně. Chce to zvýšit úsilí a najít si hudební finesy osobně. Tancuje se v rychlém tempu, a když se v delších skladbách dostavuje pocit nudy, zavelí zkušenosti tvůrců a vloží do hry spoustu poťouchlých zapamatovatelných háčků.

 

Dochází i k čelním střetům starých Anthrax s Faith No More. Aby toho chvatu nebylo málo, vše stvrdí Loss for Words od starých Corrosion of Conformity, dalších to průkopníků crossoveru. Album je všemocné, zpočátku máte pocit, že posloucháte staré Megadeth, vzápětí se to přesype do vichřice a neřízeného vpádu potrhlostí. Místy dojde k nudě, kterou starý thrash často trpí a nevyhýbá se to ani přehrávce prastarého dema polozapomenutého souboru. Přesto pozitivní okamžiky a dojmy převažují nad zbytečností. Naštěstí materiál má čím promlouvat dodnes.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky