Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ještě před tím, než můj redakční kolega stihne sepsat svoje pocity z nového počinu britských My Dying Bride, pocity z narozeninové kompozice Evinta, pojďme se společně vrátit o nějaké dva roky do minulosti a podráždit očekáváním napnuté smysly nahrávkou staršího data. Celkem trestuhodně jsem tady u nás nedohledal recenzi na poslední a výbornou studiovku For Lies I Sire a tenhle rest si někam píšu (snad ten papírek neztratím), ale ani dnes nebudou smazány staré hříchy a povídat si budeme o EP Bring Me Victory, které vyšlo nějakého půl roku po zmíněné desce.

Je pravdou a nemá cenu to popírat, že MDB patří k mým nejoblíbenějším kapelám a tak jsem rád v podstatě za cokoliv, co vytvoří a udělají, i když zase musím napsat, že praktiky labelů typu „vytřískat nějaký krejcar kde to jenom jde“ se mi nelíbí. Samozřejmě se můžu jenom dohadovat o příčinách vydání toho kterého meistwerku, ale se zcela klidným svědomím zvládám situaci, že mi podobná díla ve sbírce chybí a to s obecnou platností. Kam zařadit dnešní EP fakt nevím, příčiny neznám a nebudu tvrdit opak. Je fakt, že dílo, na kterém je obsažen jeden song ze studiové nahrávky, jedna skladba nová, jeden cover a jeden živý záznam bych spíš nazval singlem, ať už je plastová krabička tlustá jakkoliv. K dobru si můžeme přičíst videoklip právě k Bring Me Victory režírovaný Charliem Granbergem; tak si nechte chutnat.

Hudební obsah je tvořen čtyřmi zmíněnými skladbami a začíná se singlem z velké desky a titulní záležitostí „Bring Me Victory“. Začíná se překrásně, co psát o tomto skvostu? Po hodně dlouhé době se v hudbě MDB rozeznívají smyčce a jsem tomu navýsost rád. Pozvolná gradace skladby, výborná bubenická deklamace s rychlými přechody v kontrastu s línými kytarami, podmanivý Aaronův hlas (i když asi s efektem), to všechno si vás žádá, strhne a uchvátí. Přitom skladba působí skoro až zasněně, napětí je schováno pod povrchem, jeho uvolnění očekáváte každým okamžikem a ono přichází jen nesměle, zůstává a spaluje vás to uvnitř.

Naproti tomu druhá záležitost nazvaná „Scarborough Fair“ je pomalá, smutná písnička inspirovaná starou anglickou baladou. Minimální využití nástrojů v úvodu, housle na pozadí a hlas, o kterém už není třeba nic psát. Konec je vyveden čistě instrumentálně, smutný a něžný zároveň, a dává mi vzpomenout na album The Angel And The Dark River, snad svou náladou, snad melodií, nevím. Zhudebněná báseň. „Failure“ je název třetí skladby a jedná se o cover verzi stejnojmenné skladby NY party Swans, která je obsažena na jejich nahrávce White Light from the Mouth of Infinity z roku 1991. Originál bohužel nemám naposlouchaný, takže srovnávat nemůžu. V podání MDB se jedná o poměrně zklidněnou záležitost, využití nástrojů je minimální, Aaron text více recituje než zpívá a skladba plyne pozvolna éterem. Působí snivě, působí zamyšleně, zastírá zrak a mysl velmi lehkou atmosférou klidu. O to zvláštněji mi přijde zařazení live-skladby „Vast Choirs“ z alba As The Flowers Withers (1992) na poslední místo tracklistu (živá verze vznikla v roce 2008). Její úvod je death metalová tancovačka a po předchozích dvou skladbách přichází poměrně rychlý návrat do reality, navíc podpořený hutným growlem, který odsouvá předešlý čistý, téměř mateřský hlas kamsi do pozadí. Vývoj skladby postupně přejde do doomových pasáží, ale změn tempa je víc, tak jak to v ranných death / doomových začátcích kázaly dobré mravy.

Z tohoto pohledu mi vložení živé skladby z ranného období přijde mírně nešťastné, těžko tak rychle převracet vytvořenou atmosféru a poslech se mi zbytečně komplikuje. Přesto Bring Me Victory nepůsobí vůbec špatně a řekl bych, že nejen oddaní fanoušci si přijdou na své, dají-li nahrávce prostor. Pozadí vzniku podobných desek řešit nechci.