Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
My Dying Bride - Songs of Darkness, Words of Light

My Dying BrideSongs of Darkness, Words of Light

Sarapis18.10.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: mp3 Philips, AKG K44
VERDIKT: My Dying Bride jsou jistotou, o tom není pochyb. Někdy ale na svých albech nabídnou i něco navíc. „Songs of Darkness, Words of Light“ je jedním z nich.

Ani v dnešní době nejeví Umírající nevěsta známky uzdravení a pořád prožívá finální utrpení s noblesou sobě vlastní. Co album, to perfektní sbírka prvotřídního doom metalu ostrovního střihu, jemuž až na pár malých (i větších) experimentů zůstává kapela věrná až za hrob.

Album z roku 2004 patří dle mého názoru k tomu úplně nejlepšímu, co My Dying Bride za celou kariéru natočili. Velice kompaktní deska, která nemá jedinou slabinu, pouze vynikající skladby zabalené do prvotřídního zvukového obalu. Album neposlouchám stabilně, ale kdykoli se k němu vrátím, tak zažívám nevšední a intenzivní stavy. Zpěvák Aaron se zde ve všech skladbách opět překonává a odkrývá další ze svých vokálních možností, temné varhanní hradby (např. v „The Wreckage of My Flesh“) vybízejí k prohlídce nejbližšího temného kostela (pokud možno v sychravém podvečeru) a pekelná ambientní vsuvka v „And My Fury Stands Ready“ ruku v ruce s nápaditým pohráváním si s frekvencemi kytar spaluje všechny pochyby o tom, že po smrti už není vůbec nic. Balada „My Wine in Silence“ slouží jako lekce z efektivity, jak se má správně pracovat s jednoduchostí, aby to člověka nenávratně roztrhalo na kusy. Asi tak 3-riffová záležitost s přímočarým textem, který Aaron svým apatickým způsobem odříkává jako mantru, přičemž žiletka na zápěstí je čím dál více neposedná, otevírá staré rány v duši a okna výškových budov od třetího patra nahoru. Neuvěřitelně silná záležitost. Ve skladbě „The Blue Lotus“ pak Aaron znovu naplno dokazuje, že je ve výtečné formě a jeho procítěný vokál tahá posluchačovu duši z těla ušima ven. Kytary mají sytý a pořádný heavy zvuk a prezentují se neobyčejnými riffy, které z každé skladby dělají samostatnou kapitolu zapadající do celku. Náznaky dosud neslyšeného optimismu lze zpozorovat v „The Prize of Beauty“, která v závěru nastavuje poněkud přívětivější tvář, než na jakou jsme u těchto těžkotonážních zoufalců zvyklí. Ale je to jen záblesk, jinak je obloha stabilně zatažená a deprese trvalá.

 


Účinek kompozic a jejich atmosféry je však stejně jako u všech ostatních alb kapely (a stylově spřízněných spolků rovněž) převážně katarzní a dosud jsem neměl problém udržet své tělo od ostří kuchyňského nože v bezpečné vzdálenosti. Poslech tohoto alba představuje zejména díky jeho celistvosti, nápaditosti a silné citové vodivosti exkurzi do jiného světa, který má sílu vyvolat a vysát negativní emoce (vyjma těch agresivních způsobujících vztek, nenávist apod. - to si radši pusťte nějaký grind haha!) z člověka, který je schopen naladit se na podobnou vlnu. Hustota výborných nápadů pak přirozeně udržuje posluchačovu pozornost na dostatečné hodnotě a dopad desky má tedy maximální sílu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky