Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
N.K.V.D. - Totalitarian Industrial Oppression (kompilace)

N.K.V.D.Totalitarian Industrial Oppression (kompilace)

Bhut17.12.2016
Zdroj: CD // promo od kapely
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Co do atmosféry, jde o velmi silný materiál. Deska vás pohltí, pomačká a zcela vysílené vyplivne jak mastný papír od uzenin. Na konci prvního poslechu tak ve vzduchu zůstane něco viset. A právě to něco vás donutí k dalšímu a dalšímu podrobení.

Od poslední desky Hakmarrja jednočlenného projektu N.K.V.D. utekly dva roky. Tato industriální připomínka hrůzovlád se letos ohlásila s něčím trochu netradičním. Jde o kompilační nahrávku, kde najdeme první dva počiny v celém znění. Takže žádný výběr, ale rovnou celé, lehce remasterované provedení. Dílo nese název Totalitarian Industrial Oppression a obsahuje první EP Diktatura a debut Vlasť nebo chcete-li Власть.

 

Téma nahrávky je temné a skličující. Prostě takové, jak se totalitní diktatury prezentovaly/prezentují. Opírá se hlavně o ruské praktiky a nezapomíná ani na německou zásluhu. Inspirace je však čerpána převážně z dob druhé světové války, jen občas zaklouže i k novějším tématům, jako třeba čečenské války. Textům sice rozumět není, nicméně už dle grafiky a názvů skladeb je jednoznačně jasno. Šťouralům a blbcům je třeba zdůraznit, že jde o projev alarmujících následků a připomínku strašlivých činů, nikoli o sympatie.

 

Svou délkou se kompilace dostává na krásnou hodinu. Během ní však posluchač prožívá čiré peklo, jehož devízou není horko, ale mráz. Chlad čiší už ze samotného zvuku. Právě zvukový kabát je něco, co nemusí každému ideálně vonět. Vedle chladných kytar jsou tu i mrtvolné bicí, které víc než zřetelně čpí automatem. V prvním kontaktu mi to trochu vadilo, ale postupné pronikání do nitra skladeb ukázalo podobenství v jiném světle. Schází jim hloubka, či jak to nazvat. Prostě slyšíte tu plochou masáž, ale nic to s vámi nedělá. Na druhou stranu jejich monolitý a značně činelovitý způsob hry plně dostačuje k industriálním pochodům a koneckonců i dobře vypovídá o betonové kráse tupých ideologií.

 

 

Zmínil jsem monolitnost maršů, které jsou hlavním motivem všech skladeb. Velice snadno tak splynou v jeden košatý celek, který dle přísných regulí nevybočuje z možných standardů. Chladnou náladu podtrhne i zvláštní, snad varhanový doprovod na pozadí. Jde o hluboké melodie, které mají tendenci stát se notovým zápisem chorálových bezeslovných zpěvů. Díky nim si skladby udržují silnou majestátnost a těší se z vlastní povýšenosti a pomyslné nadřazenosti. Působí totiž opravdu významně a honosně, jak jim bylo jistě předurčeno. Co však narušuje strukturu majestátnosti, je prohnilý zpěv. Jeho chrčení působí nakaženým dojmem a dává správně tušit, že ne všechno je zcela jednostranně úchvatné. Tvoří masitý kontrast mezi uniformitou a děsivým šílenstvím z ní vzniklé. Pak tu máme ještě zvuk, který je, pevně věřím, záměrně rozbořený a poničený. Občas totiž na povrch vyplují momenty, kdy se vše tříští a nepříjemně zurčí a praská. Jde snad o dojem trhlin a nehezkých prvků v tématu? Nebo jde o lepší vyrýsování neučesanosti a vnitřního rozkolu? Tak jako tak, ve skladbách to působí zajímavě a člověk si troufá říct, že jde o cílenou záležitost. Ale pokud to tak není a výsledek je pouze konečná fáze masteringu, pak teda potěš…

 

Může se zdát, že nahrávka jeví známky rozhádanosti. Na jedné misce vah tu máme jednotvárné bicí, maršoidní struktury skladeb a působivé melodie. Na straně druhé těžce nervózní kytary, chorobný vokál a rozostřený zvuk. Věřte nebo ne, všechno to dohromady tvoří unikátní celek a věru zajímavý moment. Deska vás pohltí, pomačká a zcela vysílené vyplivne jak mastný papír od uzenin. Na konci prvního poslechu tak ve vzduchu zůstane něco viset. A právě to něco vás donutí k dalšímu a dalšímu podrobení. A pak najednou zjistíte, že jste pokořeni touhle podivnou náladou a industriální totalita je vám vlastní. Co do atmosféry, jde o velmi silný materiál. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky