|
|
||||||||||
O novou a debutní desku švédské kapely Vildhjarta jsem zakopl celkem náhodou v poslední době; vlastně se o ní zmínil jeden zpovídaný muzikant v nedávném rozhovoru, takže zase taková náhoda to nebyla. Po první zmínce následoval celkem obvyklý sled událostí na bázi dvojkové soustavy, zjišťování, poslouchání, srovnávání a následného převedení do psané podoby. Postup už zaběhnutý, množstvím opakování vyzkoušený, jehož výsledek nyní předkládám.
Vzhledem k mládí dnešního spolku muzikantů by asi nebyl na škodu malý exkurz do historie a zmínění těch nejzásadnějších informací, mnohým jistě přijdou vhod. Vildhjarta (překlad slova se mi dohledat nepodařilo, znamená-li vůbec něco) je sedmičlenná formace ze švédského města Hudiksvall, které je co do počtu obyvatel o polovinu větší než moje malé Velké Meziříčí. Založení kapely je datováno do roku 2005 (o sedmi členech ještě mluvit nešlo), ale teprve až v roce 2009 na sebe band upozorňuje dvoupísňovým EP Omnislash, které mě ovšem minulo. Ne tak hledače nových talentů u vydavatelství Century media, u kterých vyšlo na sklonku roku minulého ono debutní album Måsstaden (ani toto slovo se mi rozklíčovat nepodařilo). Asi si říkáte, že od ničeho k Centrury je to pořádný skok vpřed, že by na té kapele opravdu něco bylo? Především dvě věci mě nepřestávají na dnešních mladých spolcích neustále udivovat – dravost, s jakou se ženou vpřed a s jakou dělají kroky ve svém vývoji, a potom instrumentální zručnost, s jakou se prezentují. Obojí je případ právě Vildhjarty.
Úvod alba patří lehkému instrumentálnímu preludiu, které může znamenat kde co a odkazovat na cokoliv. Následné hromobití ale hovoří dosti jasnou řečí, v první chvíli jsem měl dojem, že poslouchám nějaký ztracený materiál od Meshuggah. Vildhjarta se prezentuje technicky a posluchačsky více méně náročnou muzikou, která vychází právě z odkazu jejich krajanů, kteréžto dědictví rozvíjí v souladu s dnešními kritérii „moderního“ metalu. Při poslechu technických fines tří kytaristů, kteří mají na desce hlavní slovo, vás možná napadnou (kromě zmíněných) jména jako Animals As Leaders či Textures při poslechu nejen šesté Traces), tedy loviště progresivní, djentová a veskrze dnešní. Naprosto za zády necháte myšlenku o mladé kapele a debutním albu, protože to, co k vám bude doléhat z reproduktorů, je projev zcela suverénní a vyzrálé kapely, alespoň po instrumentální stránce. Ta je doplňována dvojící zpěváků, jejichž projev a barva hlasu jsou do značné míry obdobné (mírně připomínající Coreyho Taylora ze Slipknot) a tak v prvním dojmu možná jednoho od druhého nebudete rozeznávat lehce. Vokalisti na sebe ve svých partech zcela plynule navazují, tvoří jednolitý a nepřerušovaný hlasivkový proud a místy svůj projev staví vedle sebe a posilují se ve svém konání. V těchto pasážích vytváří kapela dosti řízné a destruktivní těleso, jehož sílu zaručeně pocítíte a po zásluze oceníte.
Snad jediná má výtka bude mířit ke kompoziční práci (vše ostatní nezmíněné je prostě dobré, nahuleným zvukem počínaje, animovaným bookletem konče). Booklet vůbec by si zasloužil vlastní odstavec, ale zmíním se jen stručně – animace jsou dílem grafika jménem Rickard Westman (více ZDE) a obálka alba z nich poskládaná je z mého pohledu zdařilá a vpravdě originální; líbí se mi. Ale zpět k oné kompozici. Vildhjarta je zcela evidentně nejsilnější v kramflecích ve vrstvení složitých kytarových ploch a v rychlých a úderných pasážích, které jsou v různém množství doplněny oddechovějšími plochami mířícími až k ambientnímu horizontu. Ty ovšem působí někdy zbytečně zdlouhavě, kapela jakoby přešlapovala na místě bez jasné myšlenky a spíše se snaží prodat svou hráčskou ekvilibristku než zdatný hudební nápad. Kde někteří uvidí zajímavou kompoziční myšku, občasně nacházím spíš zbytečnou etudu s nejasným hudebním záměrem, ale uznávám, že to může být věc pohledu. Kromě tohoto neduhu ovšem album působí výborně, sám jsem zvědav, jak dlouho tato hvězdička bude zářit a do jakého jasu se časem rozsvítí.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Century Media Records
Vydáno:Listopad 2011
Žánr:djent / progressive
Daniel Ädel – Vocals
Vilhelm Bladin - Vocals
Daniel Bergström - Guitar
Calle Thomer - Guitar
Jimmie Åkerström - Guitar
Johan Nyberg - Bass
David Lindkvist - Drums
1. Shadow
2. Dagger
3. Eternal Golden Monk
4. Benblast
5. Östpeppar
6. Traces
7. Phobon Nika
8. Masstadens Nationalsang
9. When No One Walks with You
10. All These Feelings
11. Nojja
12. Deceit
13. The Lone Deranger
Vildhjarta
Måsstaden under vatten
Den Saakaldte
Pesten som tar over
Neath
The Small Untruths
Cradle Of Filth
Hammer Of The Witches
Obituary
Obituary
Psycroptic
The Watcher of All (EP)
Master's Hammer
Vracejte konve na místo
Portal
ION
Grave
Morbid Ascent (EP)
Korn
The Paradigm Shift
Dodecahedron
Kwintessens
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.