Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Nachtheem - Waan van de leegte

NachtheemWaan van de leegte

Victimer3.7.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Ve světě spánku a prázdnoty jsme s průvodci Nachtheem na dotek black metalu syrovému, hypnotickému a snadno stravitelnému.

Kapela či projekt (to je mi utajeno) Nachtheem je nováčkem na scéně a Waan van de leegte je prvorozené dítko. Abychom na to šli správným směrem, musíme se přemístit do Holandska, narazit na tamní blackmetalové podzemí a větřit, že směs syrových pudů, melodií a hypnotických chvilek nabídne přesvědčení, že Nachtheem to dělají dobře. Mám za to, že ano. Pokud někomu tento první počin připomene norské Vemod, nejspíš na to nebude sám. První album Nachtheem je kombinací agresivity a provzdušněných atmosfér, kdy se původní bestialita mění v klidný vánek nad krajinou. Pokud máte rádi metalové začátky Ulver nebo Agalloch, nebude úplně marné poslat vás také tímto směrem. Nachtheem neobjevují Ameriku, ale pokořit rychlou procházkou pár polesí, večer zavěsit celtu a přespat tam, kde je člověk přírodě nejblíž, tohle umí svým způsobem navodit. Ještě k tomu spaní...

 


Album jako takové vypráví o spícím světě, lpění na prázdnotě a vyhýbání se hlubší pravdě a vědění všeobecně. Asi by se to dalo snadno vyložit jako poplatné dnešní době. Je snadné se spokojit s málem, nebo jít ve svém mizerném přehledu ještě níž. Vše je dosažitelné v maximálním pohodlí, člověk se může jen uvelebit a spát. Takový spánek je promarněným časem, což se ale nedá říci o prvním albu Nachtheem. To má svá kouzelná místa, byť se může zdát, že už kdysi navštívená a důvěrně známá. Zdání klame. Jistě, je tu jasná podobnost a směr, jakým melodie Nachtheem uhání nám taky není cizí. Ale styl, jakým je album Waan van de leegte zkomponováno, je rozhodně sympatický.


Když mi potom u titulní a závěrečné skladby najede regulérní husina, asi to nebude úplně alergická reakce. Ano, tohle je průvodce po místech, kudy už člověk šel, jen možná z jiné strany. Když se tam ale po letech vrátí, je mu tam moc dobře, protože to tam má pořád rád. Kdo má tedy v sobě zakořeněno, že na black metal se musí od lesa, s melancholií a v hypnóze, ať se obrátí také na Nachtheem. Záruka prožitku bude nadstandardní.


Zvukově i kompozičně se nacházíme v klidných vodách, nic vyloženě nepřečnívá a nebrání v ideálním posluchačském zážitku. Provedení a vyrovnanost skladeb k tomu také vybízí. Poté, co se ukáže, že v prázdnotě se především pospává, agresivní povaha desky se trochu stáhne do pozadí a na povrch vypluje přehlednost, čisté vokály a navození omamných účinků. Ovšem nic hlubokého a niterného, vše se odehrává na bázi jednoduché hry s náladami a motivy. Nachtheem není o psychologii a spiritualismu, ale o navození příslušné nálady v jasných odstínech. V malování atmosfér nad lesy, v tlučení hřebíků do staré kůry a v podřimování, když už padne tma.

 


Myslím, že právě oddanost a směr, jakým se Nachtheem vydali, je doneslo až do lůna Terratur Possessions, kde se to podobně oddanými družinami hemží. První album je vždycky výzvou a tohle doporučím těm, o kterých jsem se zmiňoval výše. Atmosférici, s uhláky pracující snílci, nebo takoví, kterým učarovalo blackmetalové Holandsko, tohle bude hlavně pro vás. Já jsem spokojený, tak to mám rád. Do superlativů daleko, ale stupnice ukojení hladu po atmosférickém black metalu ukazuje 7/10. Budu se těšit, co bude následovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky