Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nahum - Old World Dead

NahumOld World Dead

Sorgh2.3.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Nahum na své novince dokazují nehynoucí energii. Jednoduché a úderné pecky skalpují zbytky toho, co vám na hlavě zůstalo po předchozích albech.

Svíravý pocit, který nese nejistota a hroutící se modly. Neklid současného světa je všudypřítomný a působí na každého z nás. Čím dál víc je nutné relaxovat a hledat útěchu v hezkých věcech a zážitcích. V porovnání s nehezkou realitou může být i cédéčko napěchované těžkými tématy příjemným odpočinkem.

 

Kapela Nahum, která už dávno patří k pevným kořenům domácího metalového záhonu, je synonymem tvrdého a nekompromisního reakcionářství na problémy naší doby. Po pravidelném přísunu kvalitních alb, které přicházely během let 2012 až 2019, jsme se museli smířit s delší odmlkou, kterou ukončilo aktuální album z 25. prosince nazvané Old World Dead. Jeho katastrofický, tísnivý obal přiznává, že lidstvo je stále stejně nepoučitelné a chaos dál vládne světu. 


Apokalyptický death metal se zdá být nejlepším způsobem, jak se s danou tématikou popasovat. Old World Dead je jasná a úderná jako reportáž z válečné zóny. Celé album vyznává přímočarost, ze které jako výhonky každou chvíli unikají kvílivá sóla typická pro tento styl death metalu. Nikdo si nehraje na velkou ligu diplomacie nebo na zákulisní pikle. Argumenty každé kapitoly jsou nám předkládány na rovinu, co skladba, to rázné tnutí do řeznického špalku a s ním další prst na zemi. Síla riffů je významným hráčem na kolbišti a tuším v ní největší sílu kapely spolu se zvukem, který nese úderné mlátičky skromné na melodie, ale s devastující silou. Ani na téhle desce nejde popřít vliv thrash metalu, který se projevuje v ostrém, někdy až pankáčském zvuku kytar štěkajících jako hárající feny. Tyto nakažené pasáže jsou obranou proti případné sevřenosti smtícího kovu.

 

I když je celé album převážně nekompromisní mlátičkou, v některých pasážích z něj sálá i přiměřená atmosféra. Valnou měrou se o ni zasloužila častá intra, která otvírají hned několik skladeb. Hodně orchestrální, ne příliš dlouhá, tak akorát. V hlubinách skladeb se pak objevují temná místa ve volnějším tempu, kde se zárodkům atmosféry daří udržet taktéž. Nejvíc se z většinového formátu skladeb vymyká Mantra. V ní kapela vsadila na pomalé, houpavé tempo, které temnému poselství prospívá. Vnímavý posluchač by mohl oslnit společnost poznámkou o jisté podobě s blackmetalovými titány. 

 

Nahum se s novým albem rozhodli neopouštět dosažené mety a pokračovat na této úrovni. Slyšíme starou, neurvalou, deathmetalovou školu, která ignoruje moderní složitosti či nepochopitelné struktury skladeb. Jasně čitelné a nezáludné kompozice můžou být pro někoho fádním produktem, jiný ocení energii a lehkost, s jakou se s albem ztotožní. Já s ním problém nemám. Kvalit a devastující síly mého oblíbeného Within Destruction sice nedosahuje, ale nejde se zdokonalovat donekonečna.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky