Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nahum - The Gates Are Open

NahumThe Gates Are Open

Ruadek4.7.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Panasonic SA-PM15
VERDIKT: Slušná česká thrash / death metalová jízda, která je pro mne milým překvapením. Ačkoli uznávám, že kluci nehrajou nic, co by tu ještě nebylo a jejich pojetí tohoto stylu není zrozenou originalitou, je to hodně slušná práce. Ta deska mě baví, je výborně zahraná a má mnoho obstojně ostrých pasáží. A to je přesně to, o čem tento styl je - nebýt progresivní za každou cenu, ale umět dostat do lidí energii, vztek a dát tomu v textech všemu nějaký smysl. A to se tady povedlo.

Ostravští Nahum jsou tu s prvním velkým počinem v jejich hitorii. Musím zmínit ještě demo, vydané v roce 2005, z něhož pochází a je v novém zvuku vyvedená úvodní skladba Worldwide Screaming. Nahum hrají hodně energický a nabroučený death / thrash metal s příjemnými melodickými prvky. A setsakra jim to odsýpá. Už v úvodu recenze musím říci, že Nahum jsou pro mne milým překvapením, tahle deska za poslech totiž rozhodně stojí.

 

Už úvodní těžkotonážní jízda (když pomine atmosférické intro) Worldwide Screaming s výborně znějící baskytarou album slušně nakopne. Tento nástroj v rukou Hanise tvoří samostatnou dějovou linku jejich skladeb, protože nejen že podporuje rytmiku, ale dokáže do toho ještě dávat mnoho vlastních vyhrávek. Dvojí řežba kytar umí vytvořit tu správnou thrashovou sekanou, nebojí se rychlejších jízd jako zvolnění, klukům rozhodně jdou i valivé střednětempé rytmy. Na desce musím vyzdvihnout melodické linky, které Nahum zakomponovali do skladeb s nezvyklou lehkostí (na to, že je to vlastně jejich první album).

 

Nahum se dobře poslouchají, protože umějí rozvinout motiv mnoha směry. Umějí do toho dát tu správnou energii. Baskytara je slyšet tam, kde být slyšet má, kytary brousí a umí tvořit tu správnou thrashovou stěnu hluku, bicí jsou důrazné a dynamické. Pavel za mikorofnem umí svou práci na výbornou, používá hlasové efekty, slyším tu vícestopé běsnění. Milým překvapením je správně temný, řízný zpěv hostující Veronicy, jinak působící v kapele Up!Great (crossover banda též z Ostravy). Zvuk má kapela na albu přesně takový, jaký k hudně perfektně sedne. Každý nástroj je jasně čitelný, kapela si s postprodukcí zjevně vyhrála - i díky slušném intru a poslední skladbě Feel The End.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky