Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nahum - Within Destruction

NahumWithin Destruction

Sorgh26.11.2018
Zdroj: jewel case CD + O-card (# MGR-24358) // promo od vydavatele // bandcamp
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Proroci promlouvají skrz staletí a vždy se najdou tací, kteří jejich poselstvím naslouchají. Tak i starozákonní Nahum (utěšitel) kdysi sepsal proroctví, které je součástí Bible a my máme možnost nahlédnout jedním okem do její superbohaté historie.

Pak je tu jiný Nahum. Není totiž jen dávný pábitel a svůdce, ale i drsná kapela z drsného moravského severu. Nahum vyznávající tvrdou měnu, tvrdou hudbu a přísný styl od roku 2005, kdy vydali první demáč. Pak už dozrál čas na dlouhohrající desky, přičemž ta letošní je třetí v pořadí. O tom, že Nahum nejsou žádná ořezka, si můžete přečíst v některém z našich starších článků. Aktuální album dostalo do vínku jméno Within Destruction a myslím, že zatíná sekeru hodně hluboko.

 

Melodicky je album zvládnuto s nadprůměrným citem pro rovnováhu a návaznost k dalším prvkům. I přesto, že jde o hodně tvrdý matroš, na hezké momenty se nezapomnělo. Dostává se nám řady kytarových sól, která vnáší do ostrého materiálu stopy jemné krásy. Občas se připomenou skvělé nahrávky skvělých kapel, ale nejde říct, že by se Nahum zaměřovali na nějaké své oblíbence, které by kopírovali. Skladby jsou komponované tak, aby nás v každém momentu bavily, což se povedlo. Není moc prostoru přemýšlet o blbinách, hudba mě zcela pohlcuje a musím dávat pozor, abych vstřebal celý potenciál desky. Skladby se otevírají a vyzývají k hlušímu zkoumání, čím víc poslechů, tím lépe, protože se postupně ukazují drobné fígle a nahrávka roste. Nahum chytře slepují rychlé pasáže s kontrastem sekaných riffů, které porcují čas na úhledně zabalené balíčky. Každou chvíli se rozjede melodický úlet některého z kytaristů, žádné šílenosti, ale promyšlený motiv šlechtící základní nápad. Dočkáme se i zdvojených kytar na pozadí kulometných kopáků, které napomůžou vyvolat správnou atmosféru metalové bestie.

 

 

Tehdy se rozevírá jícen druhé hlavy této saně, která slyší na thrashmetalový virvál. Skladby jako Mother Death nebo Whores Of War jsou oslavou nespoutané energie, kterou vhání do éteru divoká drezúra nástrojů. A aby bylo o čem hloubat, na několika místech se do podvědomí vkrádá pocit, že nás něco sleduje, a to něco že je peklo. V refrénu skladby Between Hammers Of Doom nastává čas pro zjednodušenou kytarovou hoblovačku, jenž mi vyvolává obrazy čertů od Dark Funeral. Jde jen o krátké okamžiky, ale díky nim album získává další rozměr. Asi ten poslední. I když jsem u počátečních slov skladby Grand Finale "This is the end..." čekal cover od The Doors, nestalo se tak. Within Destruction zůstává přísně svá a metalová.

 

Navíc mi hodně sedl i zpěv, který se k Nahum trefil zcela přesně. Položen mezi hlubokým kanálem a blátivou škarpou u silnice pokládá zdravý kompromis, díky kterému je zpěvákův hlas hezky slyšet a nepředvádí žádný zbytečný extrém.

 

Nahum mě hodně, ale hodně překvapili. V dobrém slova smyslu. Jen těžko hledám něco, co bych vytknul a vlastně mě nic nenapadá. Within Destruction si hodlám zařadit mezi jistoty, ke kterým se budu pravidelně vracet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky