Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NAÏVE - Illuminatis

NAÏVEIlluminatis

Sorgh18.4.2014
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Stačil jeden pohled na úžasný obal a byl jsem jasnej a zralej jako malina. Decentní logo chránící žraloka před únikem z interiéru už jen dopnulo tětivu mého zájmu k prasknutí.

Francouzská kapela NAÏVE se zaměřuje na skupinu posluchačů, kteří se nebojí experimentální medicíny v oborech elektroniky a rocku. Tyto styly k sobě nemají daleko, což už potvrdila celá řada nahrávek. A i když osobně si moderní efekty a elektrické impulsy ordinuji jen v přiměřené míře, tady se větším dávkám nebráním. Snad proto, že výsledkem je slušivá dávka depresivních nálad, jaké nacházím na sporadických trip-hopových výletech. Ale že to není jen černé, za to můžeme děkovat dravému, metalovému základu, který víří hladinu a stahuje vše do jednoho kola. Metal, již zmíněný trip-hop a elektronika, všechny tyto elementy se přirozeně slévají v mocný zážitek, až to pěkné není. Tedy je, ale nějak podobně se to říká.

Hudební cesta Illuminatist je nenásilná, zcela prostá krkolomnosti nebo nesrozumitelného spojování odlišností. Ke všem změnám dochází zcela přirozeně, ale v manuálu byste našli doporučení ohledně dostatku času, který je třeba k plynulému prostoupení všech přechodů a spojů, a k následnému vychutnání. Album ukazuje tvář, která se jen tak nezapomíná, ale zároveň je těžké si ji na povel vybavit. Výrazné rysy, které se mění od minuty, vadnou stejně snadno, jako náhle získávají na tvrdosti a stávají se nepřístupnými. Tak se to má se vším a je dobré se na to připravit. Náladovost obléká kabát normálnosti, co je chvíli nepřístupné až k slzám, se znenadání mění ve výraz sympatií a teplý úsměv. Jemné a pomalu tekoucí meandry nápadů se mění v hřmící metalové riffy už v prvním dějství a nechávají otevřená vrátka pro ty, kteří cítí, že by později mohli litovat „promarněného“ času.

 

 

Kombinace, variace, polojasná zábava současnosti. Tvrdý kytarový katr střídající zasmušilou náladu s decentním doprovodem sporých úderů bubnů působí atraktivně. Po prvním poslechu se stává nepostradatelnou i výrazná elektronická výplň, na kterou nesedí žádná šablona. Její umístění řídí jen cit tvůrce, někde patří do základního obsazení scény, jinde jen dotváří vyvolaný dojem a zůstává ve stínu silnějších elementů. Brzy jsem se s ní sžil stejně jako s řadou podivných zvuků, které krášlí probíhající tok hudby jako tajemná diakritika cizí řeči.


Právě elektronické pasáže dávají největší prostor fantazii. Něco otevírají, ale co bude následovat, je ještě dlouho zahaleno v oparu nejasných představ. Krásným příkladem je jemná Luna Militis. Z šumu, elektronického tlukotu benigní arytmie a kvákání digitálních žab se rozvíjí jemná, posmutnělá skladba, která přes poměrně skromné složení nabízí řadu pocitů a snů. I v ní se zapojí rázné kytary a písni dodají nečekaný šmrnc. Zhruba v polovině je to fakt hustá řežba a album se od základu mění.

 

A o tom to celé je. Užít si širokou škálu tvrdých, metalových názorů stejně jako jemné stíny nahodilých myšlenek. Přechodů mezi nimi si kupodivu mnohdy ani nevšimete.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 28.4.14 21:20odpovědět

Deska nesporných kvalit, znějící velmi zajímavě. Onen trip-hop jsem na ní téměř nenašel, vyskytuje se na ní spíše jeho pochmurná atmosféra, která je jednou z definic tohoto stylu. Díky za výborný tip, hodně netradiční dílo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky