Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jméno Nargaroth by nemělo být pro blackmetalového posluchače nikterak neznámé. Ačkoliv tahle kapela de facto nepatří k těm nejzásadnějším, má za sebou mnohé milníky a události, které z ní činí vesměs kultovní pojem. Alespoň já je tak vždycky vnímal a mám pro tuhle sešlost jistou slabost. V letošním roce si pro nás Ash (dříve Kanwulf) připravil další řadové album pojmenované jako Era Of Threnody.

Odstup od poslední nahrávky je nebývale velký. O to zvědavěji jsem k novince přistupoval. Poslední počiny pod hlavičkou Nargaroth se totiž nesly v duchu experimentů, zvláště když si připomeneme předchozí dílo Spectral Visions Of Mental Warfare. To bylo úžasně prostoupené ambientem a postupem času velice vyrostlo (alespoň v mém osobním žebříčku nahrávek Nargaroth). Předtím se kapela uchýlila k velkému konceptu ročních období – Jahreszeiten, z čehož vzniklo rovněž velké a povedené album, kdy zejména podzim rád protočím. Novinka jde ovšem trochu jiným směrem, než by mohly poslední kroky slibovat.

Rukopis Nargaroth je jasný a zcela jednoduše rozpoznatelný. Máme tu typické Ashovo frázování, které nás uchvátilo už na veledíle Black Metal ist Krieg, což je název alba, který zlidověl natolik, že se stal jistým synonymem pro tuhle scénu. Nesmíme opomenout rozmáchlé a dlouhé skladby středního tempa, kladoucí důraz na kytary. Tím se trochu připomíná další velká (a v mém případě taky hodně oblíbená) deska Geliebte des Regens. Už to sice není takový déšť riffů jako onehdy, ale tu návaznost tam prostě cítíte. Svým způsobem Era Of Threnody čerpá z každého období dosud vydaných nahrávek (snad s výjimkou Spectral Visions… jelikož ambientu zde není mnoho). Snadno si tak můžeme dosadit, že půjde o pomyslné best of nápadů. Jenže o no je to trochu jinak.

Tohle album je více přímočaré, není příliš složité, ačkoliv se mu velká rozmanitost nálad upřít rozhodně nedá. Prolíná se tu typická blackmetalová špinavá dravost s melancholičtějšími pasážemi. K tomu Ash uzpůsobuje i svůj vokál, takže se dočkáme i ryze čistých ploch, které již na výše zmíněné Jahreszeiten působily jako zjevení. Barva jeho čistého hlasu je úžasně sytá a vždycky, když to slyším, tak mě to dostane. Podlehnu a po zbytek dne mi pak daná melodie hučí v hlavě. To musím vypíchnout zejména v závěru poslední skladby My Eternal Grief, Anguish Neverending, kde je její název opakován a uhranutí popsaného jest dokonáno.

Jestli však čekáte, že toto album bude nějakým trhákem, nějakým novým milníkem ať už vlastní tvorby, či scény jako takové, budete zklamaní. Ash si vždycky dělal, co chtěl a jak to zrovna cítil (to lze vidět už na úžasné formě webových stránek, za což mu nezřízeně tleskám a fandím, protože tak to má sakra vypadat!). Proto je každá deska svým způsobem jiná, ačkoliv rukopis autora je vyprofilovaný zřetelnými konturami. Era Of Threnody je tak poctivou blackmetalovou nahrávkou, ve které se ctí zásady téhle hudební odnože. Avšak jedním dechem musím dodat, že nejde o nějakou starou školu, přestože se některé skladby tak mohou tvářit. Je to přehlídka autorova aktuálního cítění black metalu, je to svěží dýchánek dobře sloužící jak k precizním náslechům, tak k obyčejné kulise. Ostatně každá deska Nargaroth své ovoce přinesla až v řádu desítek poslechů a z osobní zkušenosti šlo i o roky sbližování se. A právě to pravé proniknutí do nahrávky a odkrytí skutečné podstaty už tady cítím, ale věřím, že ve skutečné velikosti a okázalosti se projeví až za nějaký čas. Měl jsem to tak vždycky, takže to tak bude jistě i tentokrát.

Nové album se tak z kraje tváří jako obyčejné a průměrné, což vlastně neznamená nic špatného. Jenže výše jsme si řekli, že čas přinese to správné pochopení. Jde o poctivou a zdravou porci black metalu, takže tahle nahrávka by neměla urážet žádného zastánce černého kovu. A pokud bude dostatečně vnímavý, jistě její kvality brzy objeví a náležitě ocení. Já jsem si své našel a jsem vlastně až překvapen, jak pozvolna se tyto jevy odkrývají.