Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Natt znamená noc a ta norská je plná lákavých i trochu podivných míst. A taky bytostí, vztáhneme-li to k obalu alba. Mimochodem povedeného. Za fungováním norského instrumentálního projektu Natt stojí skladatelská dvojice René Misje (Krakow) a Roy Ole Førland (Malignant Eternal), k nimž se při nahrávání debutového alba přidali Iver Sandøy (Enslaved) a Lord Bård. Snaha jít dál a jinam, než se nabízí v domovských formacích a taky další důkaz, jak jsou norští hudebníci vzešlí z tamní metalové scény schopní a kreativní. Tak chápu Natt já.

Jejich první práce je atmosférický (prog) rock bez vokálů, stejně jako post-rock s typickými zvukovými dálavami a své zasloužené místo si zde najde i dobrý soused post-metal a jeho riffy. Deska má plynoucí a proměnlivý děj, kdy každá ze tří skladeb alba vyznívá jinak, a tak je dobré vnímat Natt z více stran. Hudba na albu působí celkově klidnějším dojmem, ovšem je to spíš klid zdánlivý. Opředený vzletnou a vizuálně zajímavou temnotou, a taky masívnějšími a tvrdšími pasážemi. Ty v rámci svých gradací nabídnou první dvě skladby Skillevei a Appell. Obě jsou navzájem náladově jinde, ale spojuje je podobná délka a chuť se epicky nadmout a proměnit křehkost a hraní si s melodiemi v něco masitějšího. Závěrečná skladba Etterslått je kapitola sama pro sebe.

V ní se hudba Natt smrskne na strohé noční minimum, které se prosvětlí až v úplném závěru. Pojmenovat tuhle věc jako (dark) ambientní nebude naivní, trochu laciné ale ano. Sedí jí spíš nálepka minimalistická. V této skladbě kapela působí opravdu temně, rozladěně a studeně. Etterslått jen pomalu rozplétá svůj příběh, aby se neunáhlila a celou dobu si držela patřičný odstup. Vše pod pokličkou. Zrovna ona ukazuje, že debut Natt je hlavně temná nahrávka. I když místy hravá a neposedná, tak hlavně temná. Ono to k té severské nátuře a kultuře prostě patří. A i tady je ten neklid doveden až do hřmící podoby pomalých riffů. Smyčce na sebe pomalu ale jistě nabalí hutnost kytar a na konci v protínajících se zvucích jako bych zaslechl i vokál, jakési úpěnlivé volání. Nakonec ale musím konstatovat, že zpěv hudbě Natt nijak neschází. Dokázal bych si ho představit, ale zatím tu není. Natt hrají svou barevnou tmu i bez něj.

A přes všechny atmosférické a výpravné chvilky se pořád drží při zemi. Nic okázalého jejich hudba není. Navozen je chladivý, lehce odměřený pocit temného prostředí, který je postupně odhalován a stává se přístupnějším, ale nikdy se nedozvíme víc, natož všechno. Tři dlouhé kompozice vyprávějí své příběhy, aniž by musely zásadně experimentovat. Spíš jde o přirozenost a nenucenost zachycenou do delších skladeb. Kytarové melodie a riffy doprovázejí atmosférická i analogová syntetika, naprogramované smyčce a další zvuky způsobilé pro noční vidění hudby. I přes odlišnosti jednotlivých skladeb působí album velmi soudržně a dělá čest svému jménu. Tohle je noc, kterou je dobré si prožít. K desce jsem se neustále vracel a pak ji zase odkládal, protože na ni nebylo to správné rozpoložení, ale nakonec jsem nezaváhal. I při vší původní zakřiknutosti je to velmi dobrá a zajímavá paleta nálad vedená napříč styly.