Recenze: Neath - The Spiders Sleep

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

NeathThe Spiders Sleep

Sarapis31.7.2009

Zdroj: mp3

Posloucháno na: mp3 player Philips + AKG K44

VERDIKT: Příjemné překvapení ze vzdáleného kontinentu, které je zároveň výrazným podnětem k hledání dalších skrytých klenotů. S palcem nahoru umisťuji „The Spiders Sleep“ na viditelné místo ve své sbírce a sahám po následovníku, do něhož vkládám nemalé očekávání. Ať už to ale dopadne (resp. dopadlo) jakkoli, solidní debut to kapele neodpáře.

S dalším utajeným tipem na poslech v letních bouřkovo-parných měsících tentokrát zavítáme do vzdálené Austrálie. Pro našince je to země vskutku exotická a hudba, která z těchto končin pochází má pro člověka žijícího v srdci Evropy jistojistě zvláštní nádech. Pro mě je australská metalová scéna zatím víceméně neprozkoumaným územím – z tamních spolků si narychlo vybavím tak akorát progresivisty Alchemist, heavíkaře Pegazus a šílence The Berzerker, dál už je to krapet mlhavější. Kapel je však v Austrálii daleko daleko víc a to by v tom byl čert, aby se mezi nimi nenašly nějaké hodnotné hudební lahůdky. A jednu takovou naději jsem objevil v mladé kapele Neath, která mě zaujala svým povedeným debutovým albem „The Spiders Sleep“.

Předem bych měl říct, že nejde tak úplně o novinku (cesta z Austrálie je daleká a klikatá, tak se nedivte, že se recenze zdržela:). Album spatřilo světlo světa v roce 2007, navíc od té doby přibylo do diskografie kapely ještě jedno dílko – deska „The Small Untruths“ z konce loňského roku (o ní někdy později). Zatímco na novější album se teprve chystám, debutový počin už mám naposlouchaný dostatečně a můžu se tedy s patřičným odstupem podělit o své dojmy. A ty jsou hodně pozitivní! Kapela na svém debutu představuje vlastní pojetí atmosférického psychedelického metalu a rozvíjí inspirace, které podle všeho pochytila z poslechů metalových veličin jako Opeth, Amorphis, Sadist, nebo i krajanů Alchemist. V klidnějších pasážích mi někdy dokonce vytane na mysl odkaz Faith No More. Album disponuje spoustou nápaditých motivů a příjemných melodických harmonií (mimochodem právě v nich se Neath nejvíce přibližují Akerfeldtově družině). V neposlední řadě mně na desce imponuje její silná atmosféra, která mě při každém poslechu vždycky neprostupně obklopí.

Nebojím se říct, že mě deska baví bez přestávky od začátku do konce. A to přesto, že jednotlivé skladby dosahují v průměru sedmi minut. Neath však nemají problém s udržením posluchačovy pozornosti a pořád sázejí jeden nápad za druhým. Dobrým tahem bylo netočit hodinovou desku a vyhnout se různým ambientním intrům a mezihrám. Ty někdy dobře plní roli vtažení posluchače do děje, ale někdy naopak nudí a album brzdí. Neath nic takového nepotřebují, krátké uklidněné pasáže mají zakomponované přímo ve skladbách a vědí, kdy je ve správný čas utnout. Toto vše je zabaleno do dusivého horka australské pouště, které ale může stejně tak být palčivým arktickým mrazem. To už záleží na vás. „The Spiders Sleep“ má ale i své stinné stránky, které lze připsat na vrub nezkušenosti. Například bicí působí v některých momentech poněkud neohrabaně a také čistý zpěv není ve všech případech zcela jistý, ale mě osobně to nevadí. I v těchto nedokonalostech prvního alba je krása a jisté kouzlo. Kdyby se to mělo opakovat i na další desce, byl by to problém, ale tentokrát to do konečného hodnocení ani nechci výrazně promítat.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.