Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nebelheim - a Shadow

Nebelheima Shadow

Sorgh16.7.2011
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Tak to mě byl čert dlužen. Takhle tvrdej oříšek jsem dlouho nelouskal a můj chrup tak byl uchráněn jisté destrukce. Nyní ovšem nelze jinak a budu muset stoličku dvě obětovat.

Ono se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Přesně tahle slova mě napadla při poslechu aktuálního počinu obskurního projektu Nebelheim, čímž je EP a Shadow. Podle názvu kapely jsem zpočátku tušil nějakou německou formu melodického blacku, ale kýho čerta, jedná se o ryze český marcipán. Ale hned zkraje musím varovat, že není třeba být jakkoliv pyšný na domácí placku. Kdyby tohoto dílka nebylo, nic by se nestalo.

 

Celá záležitost jménem Nebelheim má kořeny v roce 1998, tedy se jedná o poměrně letité těleso. Za tu dobu vyšla nějaká dema, ale zřejmě zcela zapadla. Až letošní rok se na scéně zjevuje zmiňované EP vydané pod Black Sun Records, které je tak zatím největším výstupem tohoto projektu.

 

Nebelheim je v podstatě práce jednoho člověka, pana Ulfrsona. který si hudbu pravděpodobně sám skládá i produkuje. V dřívějších dobách starých demáčů mu s prací pomáhali i jiní muzikanti, ovšem aktuálně jde o one-man projekt. Chápu, je těžké být na vše sám, ale zase to má tu výhodu, že vše se děje jen tak jak já chci a nikdo do toho nekecá. V tomto případě by ale zepár hlasů odjinud neuškodilo. EP a Shadow má snad všechny neduhy desky dělané doma na koleni. Od tragického zvuku, rozbité kompozice, doby vzniku…  

 

Hudba by se dala klasifikovat snad jako avantgardní blackmetal, ale zdá se mi, že tady jsou všechny snahy o nevšednost marné a jen na škodu. Ve skladbách se pere vícero motivů, ano, doslova pere, motivy spolu nespolupracují, naopak, zní to jako když pustíte dvě zcela odlišné desky dohromady. Těžko v tom najít systém či nedej bože krásu. Snad jen tvůrce sám ví co se snaží posluchačům sdělit. Kytarový bzukot vyznává odkaz čistého blacku, garážový včelín standartně prospívá, ale vše je ničeno krkolomnou snahou o nevšední a složitou tvorbu. V kytarovém chaosu se znenadání vynoří klavírní pokus, chvíli bojuje s okolím, aby následně zanikl v jakoby zcela jiné písni. O zpěvu by bylo nejlépe vůbec se nezmiňovat, protože je jednoduše otřesný, obal jakbysmet. Pokračovat nebudu, je to marná práce. Tato placka radši neměla vyjít. Body dávám jen za existenci samu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mythago / 23.11.21 11:21

To je ale trochu škoda, ne? Přeci jen recenze píšeš primárně pro lidi - abys jim pomohl rozhodnout se, co poslouchat, nebo když si jen chtějí přečíst, co si o jejich oblíbené/nenáviděné desce myslí někdo jiný. Jenže ve většině tvých recenzí jsou ty myšlenky a názory ukryty pod takovým množstvím balastu a pseudoumělecké obraznosti, že se na to člověk po prvním odstavci radši vykašle (v tomhle případě už možná po verdiktu - jakou představu o albu si z té věty má čtenář odnést?). Přístup "Mám víš kde, jak to někomu vyzní...." je v případě něčeho, co děláš hlavně pro lidi, dost mimo. Autor by se měl snažit neustále vyvíjet a zlepšovat a k tomu je nezbytné naslouchat kritice. Jinak uvízneš ve vlastním světě úplně mimo realitu, jen s malým čtenářským kultem, připravujíce ovšem sebe i web o většinu lidí, kteří by ty recenze (kdyby byly seriózně napsané) mohli číst. Jeden tip do příště - zkus vynechat pár těch nesmyslných "poetických" obrazů, které nikomu nic neříkají a absolutně nesouvisejí s hudbou, a místo toho porovnat album s některou z předchozích desek kapely nebo přirovnat k nějakým jiným skupinám ze scény. Recenze na poslední Panychidu na Fobia Zine je docela dobrý příklad toho, co mám na mysli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky