Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nemrud - Ritual

NemrudRitual

Ruadek13.8.2014
Zdroj: flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Koss Porta Pro
VERDIKT: Retro-rocková pecka z Turecka v nostalgickém duchu sedmdesátek, která nechá vzpomenout na mnohá velká jména. Výborné album, které se skvěle poslouchá.

Kolik znáte Tureckých kapel? A jak velká část z nich je skutečně dobrých či zajímavých? Za sebe se přiznám, že s kapelou Nemrud je to má první zkušenost a jsem velice rád, že to je zkušenost velice pozitivní. Nemrud neběsní v black metalovém hávu vlčím ani neflusají hlínu okolo sebe v drtivých kanonádách sonického třesku za tření nakupené mizantropie. Nemrud hrají jistou fůzi sedmdesátkového psychedelicky-space rockového pohledu na kytarový žánr. Jejich muzika nevoní medem, nechutná po oříškách ani neomámí cizokrajným kořením. Svádí nostalgií a má svou osobitou sílu.

 

 

Ritual se brodí až po prsa v odkazu space rockového feelingu Pink Floyd, netají se ovlivněním raných Eloy a vytahují z dunivého rytmu sedmdesátek to nejlepší, co jim vlezlo pod nos. Čtyři písně se zdají docela málo, ale opak je pravdou – Nemrud se s tím nepářou a hned v úvodu servírují desetiminutovou kompozici plnou hard rockových riffů a těžkých rytmů, ve které prakticky hned ukážou celou svou paletu výraziva. A že si jejich hudbu zamilujete (máte-li rádi tento retro styl) velmi lehce. Ritual je plný melodických nápadů, které sice neboří hranice originality, ale mají výborné načasování. Druhá Sorrow by Oneself je potom daleko pohodovější tváří Nemrud s větším prostorem pro klávesy, které používají tradiční paletu (jiný rejstřík si v tomto případě ani neumím představit). Na zpěvu založená Light uplyne rychle a připraví na poslední velké sousto, přes osmnáct minut dlouhou Ritual, která patří k vrcholu alba ve všech jejích částech. Vzpomenout zde lze i na Riverside, kteří rádi používají dunivý šlapákový podkres, aby kolem něho pomalu, pozvolna, rozpoutali podmanivé kresby. Výborná práce s motivy posune skladbu až do slušivého kvapíku, který se přehoupne do druhé poloviny a paličkově vyťukávaného rytmu. Návyková píseň uplyne rychle, aby ve čtrnácté minutě ovládla posluchače řízným rozjezdem, postupně vyvozeným ze základní melodické linky. Velmi vkusné, dobře složené.

 

Chválím celou sestavu včetně Merta Göçaye za mikrofonem a kytarou, jehož civilní projev kapele výborně sedí. A zbytek sestavy šlape jako hodinky. Kapela se zajímavým způsobem vzdálila od své prvotiny – Journey of the Shaman. Ta byla více klasická, méně experimentální, kapela ještě hledala svůj správný výraz. Dnes mohu říci, že jej našla a že vydala jedno z pozoruhodných retro-rockových alb minulého rocku. Nemrud nejsou ani výraznou psychedelií, ani moc space (ani spice). Jsou kapelou ve vlastním vesmíru, která čerpá od nejlepších mistrů v oboru a zároveň jen suše nekopíruje.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

abelt / 26.10.13 9:15

Díky za tip:), super počin, vhodná alternativa ke všem alternativám, post, prog "blackům". Hned při prvnich tonech tý kytarový stěny mi na mysl přišlo "Moon in the scorpio", krom těch Limbonic Art třeba i ranný Covenant či v rychlejších pasážích staří Emperor, což je samozřejmě dáno subjektivním vnímáním hudby. Zvuk je cíleně zastřenej, ale vše co má bejt slyšet, slyšet je a náká krystalická čistota zvuku by u takovéto nahrávky byla dost kontraproduktivní. Jednodušší klávesy mi nevadí jsou-li vkusně a s lehkostí zakomponovány a nekurví atmosféru, což se zde myslím vcelku podařilo.Přidány i zdařilé ambientní plochy, nebo spíše plošky. Deska nenudí a těch třičtvrtě hodiny uteče jak voda. Prostě deska mi sedla a v tomto případě ty retro argumenty ponechávám pěkně stranou a k hodnocení si přidávám 2 body.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky