Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nevermore - The Obsidian Conspiracy

NevermoreThe Obsidian Conspiracy

Sarapis17.9.2010
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, mp3 player + sluchátka AKG K44
VERDIKT: Stabilita diskografie kapely není novou deskou nijak narušena. Nevermore jsou v solidní formě a ačkoli se album "The Obsidian Conspiracy" asi neusadí na samotném trůnu jejich skladatelské invence, bez problémů si svoji existenci obhájí kvalitním obsahem.

Až po pěti letech od výborného záseku "This Godless Endeavor" Nevermore konečně studiově promluvili. Nejdelší pauza mezi alby v diskografii kapely naplnila početné zástupy fanoušků netrpělivostí a očekáváním a s každým uplynulým dnem vstříc vydání nové desky "The Obsidian Conspiracy" bylo jasné, že se Nevermore budou muset pořádně vytáhnout, aby si to čekání u svých věrných vyžehlili. Ne že by se celou tu dobu váleli někde na pláži a chytali bronz, ale s novým materiálem to pořád vypadalo všelijak a vedlejší aktivity Warrela Danea (sólovka "Praises to the War Machine" 2008), resp. Jeffa Loomise (sólovka "Zero Order Phase" 2008) určitě nebyly pro příznivce kapely tou dostatečnou krmí, která by je zasytila, ač se v obou případech jedná o kvalitní počiny. Alespoň že došlo k vydání obstojného živáku "The Year of the Voyager" v témže roce, ovšem studiovka je studiovka… Jakmile tedy začaly prosakovat první zprávy o tom, že se Nevermore nachází ve studiu Petera Wicherse, metalové srdce každého milovníka kvalitního power/thrash metalu muselo zaplesat blahem.

Minimálně od alba "The Politics of Ecstasy" (1996) je diskografie Nevermore vzácně vyrovnaná a houževnatý kritik aby pohledal nějaké zřetelné klopýtnutí. Také "The Obsidian Conspiracy" snese velmi přísná měřítka, částečně nastavená samotnou kapelou a jejími nejlepšími nahrávkami, a tak to ani tentokrát nemají rýpalové jednoduché. I zatvrzelý příznivec Nevermore sice musí uznat, že k rovnocennosti se stěžejními díly kapely "Dead Heart in a Dead World" či "Dreaming Neon Black" aktuální fošně přece jen kousek chybí, avšak úroveň si drží pořád vysokou a i náročnější fajnšmekr může při poslechu novinky spokojeně mlaskat. Zvláště pokud příjde řada na ty nejlepší fláky, které si nic nezadají s již klasickými songy z kuchyně kapely. Pojďme se ale nejdříve podívat na to, jak "The Obsidian Conspiracy" zní jako celek. Předně musím upozornit, že zastánci agresivnějšího stylu, kterým se Nevermore prezentovali především na předchozím albu možná budou trochu zklamáni, neboť došlo k mírnému zpomalení skladeb. Na pořádný vichr si posluchač musí počkat vlastně až do samotného závěru alba, kde láme stromy titulní song. Většinou se jede ve středně rychlém tempu, ale i v pomalejším režimu se Nevermore umí do posluchače pěkně zakousnout. Produkce představuje svoji uhlazenější tvář a větší důraz klade na vyznění aranží a vytříbených kompozičních postupů než na řežbu a thrashmetalovou útočnost. Těžko lze od kapely v její současné pozici očekávat podobně ostrý a hrubozrnný zvuk jako například na druhé řadovce a v tomto směru se žádný návrat ke kořenům skutečně nekoná (jen si vzpomeňte, jaké reakce zaznamenala původní verze desky "Enemies of Reality", jejíž zvuk byl hodně hutný a zastřený, ovšem ne špatný). "The Obsidian Conspiracy" je tím pádem spíše power metalovou deskou, která v sobě kloubí už dobře známá poznávací znamení Nevermore s nepatrnou dávkou nových prvků (například atypické kytarové zvuky v "And the Maiden Spoke") a která je zabalena do odpovídajícího čistého zvukového plátna.

 



Když tedy Nevermore ubrali na tempu, neublížilo to dynamice nahrávky? Nijak podstatně, dokonce se nebojím říct, že neztratila nic ze své dlouhodobě udržované hodnoty. Hlavní zásluhu přičítám především bubeníkovi Vanu Williamsovi, který zde svou hru na kopáky dovedl k naprosté dokonalosti a je úžasné zaposlouchat se do neskutečné rytmické symbiózy jeho pedálů s kytarou Jeffa Loomise a basou Jima Shepparda. Jejich sehranost mě uváděla v úžas už na předchozích albech, ale na "The Obsidian Conspiracy" je má tepová frekvence ještě o několik čísel vyšší. Jako příklad tohoto "úkazu" mohu uvést předrefrén v "And the Maiden Spoke" anebo (a to především!) refrén v titulní pecce. Úplně to vidím před sebou, jak ve zkušebně při skládání materiálu po sobě borci mrkli a bez řečí je simultánně napadlo: "jo, kurva tohle zabíjí!". A jestli to tak skutečně bylo, tak měli pravdu. Při headbangingu v metalovém rauši to totiž vždycky nějaká ta mozková buňka koupí. Zkrátka, skladby šlapou jak se sluší a patří a nezáleží na tom, že se tentokrát nejedná o žádné kvapíky.

No a pak je tu Warrelův zpěv, z kterého jako vždy mrazí. Jak se vyjádřil samotný Jeff, Warrel dostal mnohem více prostoru a volnosti (i ve skládání) a na albu je to znát. V refrénech některých skladeb se jedná skoro o "one-man show" a pokud jste někdy svůj čas věnovali Warrelově sólovce, tak mi určitě dáte za pravdu, že pár skladeb z "The Obsidian Conspiracy" (především těch pomalejších) by se na ní hezky vyjímalo. Nicméně kytary jsou ostřejší a společně s nekompromisní bicí mašinérií udržují nahrávku na půdě thrashem roubovaného power metalu, což se o "Praises to the War Machine" dá říct jen stěží. K osobité kytarové hře Jeffa Loomise snad ani nelze zaujmout kritický postoj, naopak v pozitivním smyslu mě zaujalo zaranžování některých technických riffů a vyhrávek a jejich umístění do pozadí, kde si jako by jen tak pro sebe bublají, ale jejich nadýchaná přikrývka v podobě jednoduššího motivu nebo zpěvové linky má paradoxně zesilující účinek (namátkou ve skladbách "Obsidian Conspiracy", "She Comes in Colors", "And the Maiden Spoke"). Ne že by to v arzenálu kapely bylo nějaké novum, ale touto zbraní se Nevermore na aktuálním albu tasí nezvykle často a nutno podotknout, že s obdivuhodně přesnou muškou.

Novinka obsahuje většinou nadprůměrné skladby, které jsou protknuty několika nadmíru strhujícími songy na straně jedné a několika méně výraznými tracky na straně druhé. Vrcholy alba jsou pro mě jednoznačně závěrečná titulní jízda, parádní hitovka "Without Morals" a z počátku nevinná, ale posléze intenzivní "She Comes in Colors". To jsou výstavní kusy ve výkladní skříni nejvyšší skladatelské formy kapely.Výborné jsou rovněž úderky „Moonrise (Through Mirrors Of Death)“ a „Emptiness Unobstructed“. Naopak chvost mého žebříčku obydlují dvě průměrné záležitosti, a to poněkud nemastná neslaná "The Day You Built the Wall" a nevýrazná balada "The Blue Marble and the New Soul", která patří k těm slabším baladickým skladbám z dílny Nevermore. I přesto ale marně hledám vyloženě nudné zákoutí a s uspokojením je nenacházím. Nevermore se tak zatím vyhýbají momentu stagnace a v podobě alba "The Obsidian Conspiracy" nám překládají další ze svých výjimečných sbírek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky