Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jméno kapely Zatokrev bývá v poslední době skloňováno celkem často. Zjevně díky společnému turné s tuzemskou formací FDK. A samozřejmě největší zásluhu na této situaci bude mít i vydání zatím posledního, třetího alba The Bat, The Wheel And A Long Road To Nowhere.

Švýcarské těleso s českým srdcem za mikrofonem a tu a tam českým textem se může chlubit vyspělým post-metalem s přívlastky death či sludge. Po deseti letech existence kapela vykrystalizovala do fáze, kdy se o jejich hudbě lze zmiňovat v superlativech a kladných hodnoceních. Současná (avšak i ta starší) podoba Zatokrev rozhodně nespadá pod průměrnou hranici a hrdě stojí v popředí svého žánru, který je přeci jen více poslechový a tím pádem snad i náročnější. Posluchač by tak měl být obohacen o prvky, které mu budou čímsi zajímavé a v paměti vyryjí kladně se tvářící obrazec. Ačkoliv jsem k hudbě Zatokrev přistupoval zprvu rozpačitě a děsil se dlouhé stopáže, díky pestrosti samotné muziky se z poslechu stal zážitek.

Chlapíci nechodí kol vařící kaše a hned v prvotních vteřinách se představují v celé své kráse. Je to muzika uhrančivého charakteru klokotající mezi doom metalovým, post-metalovým sněním a agresivně živeném death sludge metalu s příchutí amerického stoneru. Onen stoner ovšem neberte příliš na velkou váhu, jedná se spíše o můj subjektivní dojem a především jen o určitá místa skladeb. Hudba je to pestrá. Však také každá z celkových devíti skladeb si svou stopáží nesedne pod pět minut a převážně se drží okolo devíti, desíti. Pestrost skladeb je proto zapotřebí, aby se nedostavilo vykrádání sebe sama, či všední opakování stokrát omleté pasáže. Barevnost kompozic je tedy předurčeným osudem tohoto alba, zejména když si pustíte takovou "Medium".

Poklidnější chvilky lze vnímat se zavřenýma očima a rozhodně neusnete, rychlé, šlapavé pasáže lupou stejně dobře jako ty pomalejší. Hlavním pojítkem obojích nálad je především použitý vokál, který na své barvě nikterak nemění. Stále je agresivní, řezavý a výbušný. Lahodný metalový výkov bez přísad elektroniky a kláves je pro mě jistým plusem - občas je dobré si pustit něco bez okatě uměle dohnané atmosféry. Nepotřebují přílišných vlivů, bohatě si vystačí s kytarami, basou, bicími a vokálem. Co více si přát?

Nejste-li zastánci hlubinné hudby, kterou je třeba soustředěně vnímat, aby její krusta popraskala a vy tak mohli nahlédnout do jejího nitra a později pomalu odlamovat další obalovou hmotu, jistě si zde najdete taktéž to své. "The Bat, The Wheel And A Long Road To Nowhere" plně vyhovuje i jako zvuková kulisa, ačkoliv jejím účelem to zcela není a přítomný jedinec se tak možná připraví o pravé poselství. Shrnuto a sečteno - všestranně využitelné dílo se silnými ambicemi.